Poslední dostih - koňácká povídka Tomáše Čičíka

Karel byl dosud koňský šampion...
 

Do ticha místnosti se ozvalo pípání budíku. Nestihl zahrát ani půl své každodenní melodie, když ho již dávno naučeným pohybem ruky umlčel. Chvíli přemýšlel, pak rozsvítil lampičku a konečně se zvedl z postele.

Žaludek měl lehce sevřený nervozitou, ale i tak si začal dělat snídani. Dva tousty se šunkou. Nebylo to nic moc, ale on to tak měl rád. V hlavě si přemítal, jak by mohl dnešní den dopadnout. Den, na který čekal celý život a pro který tak dlouho tvrdě dřel. Poslední den v kariéře, který mohl skončit jen dvěma způsoby. Nepřipouštěl si neúspěch, ale někde uvnitř cítil hořkost, jako by tento den měl být pouhou ironií. S posledním soustem zmizela i poslední chmurná myšlenka. Byl čas se připravit. Vstal od stolu a vydal se do stáje.


Tam už na něj čekal Karel. Již z dálky jej vesele přivítal. Byl jediný, kdo mu uměl pokaždé zvednout náladu a dodat sil. Ale dnes i v Karlových očích byla vidět nervozita. Mlčky stáli proti sobě a pohledy vnímali jeden druhého. Oba věděli, že dnešní den jim navždy změní životy. Byli na sobě závislí a chyba jednoho znamenala neúspěch obou. Vzájemně se uklidňovali a dodávali si jistoty, že se na sebe mohou spolehnout. Přece jen už spolu byli několik let a za tu dobu se dokonale poznali. Věděli, co jeden od druhého může očekávat, a už dávno dokázali sladit své pohyby v jeden. Nalezli mezi sebou dokonalou harmonii.

 

Jejich pohledy přerušil zvuk motoru. Pohladil Karla po zádech a odešel chystat potřebné věci. Přivítal se s trenérem, společně naložili Karla do přívěsu a vydali se na cestu.

Karel byl nejlepší kůň

 

Kamarád nad zlato
Cesta utekla rychle, trenér byl fajn člověk a povídat si s ním byla vždycky zábava. Snad právě kvůli němu vydržel u koní tak dlouho. Poznal Karla a spolu s ním se stal mistrem. Mistrem, který vyrovnal všechny dosavadní rekordy. Fanoušci je zbožňovali a novináři považovali za zázrak. A taky že zázrakem byli. Kdo by kdy řekl, že jméno Karel může patřit koni, jenž vyhrává jeden dostih za druhým. Kdo by jen pomyslel, že Karel vyrovná nejdelší výherní sérii, kterou zaběhli koně mladší než on. A dnes, dnes mohl překonat stávající rekord a navždy se tak stát legendou.


Měli nejvyšší čas ukončit kariéru a poslední příležitost překonat jak rekord v sérii vyhraných dostihů, tak překonat rekord trati. Dělilo je jen 0,43 sekund od toho, aby se navždy zapsali do tabulky rekordů na okruhu, po kterém běhali ti nejlepší. Oba cítili, že na to mají a navzájem se povzbuzovali. Přáli si stát se nejlepšími a dát tak svým životům smysl.

 

Měli příležitost a za žádnou cenu ji nehodlali promarnit. Stáli v doku a Karel nervózně přešlapoval. Z tribuny sem doléhal nadšený jásot diváků. Ve vedlejších docích se občas ozvalo zařehtání. Vzduch byl nasycen vůní bahna a koňských těl. Z reproduktoru se ozýval odpočet. Čísla se mísila s křikem diváku, ale on se je snažil nevnímat. Myslel jen na signál a každou svou myšlenku soustředil na start. Tři…dva…jedna…výstřel! Ucítil trhnutí a to byl pro něj povel…

 

dokončení zítra


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru