Povodně jsou peklo, tam si sáhneme na dno

04.08.2016 - 07:04   |  

Být hasičem je sen, který se odehrává v hlavě většiny kluků. Drsný chlap ošlehaný ohněm, v jedné ruce sekeru, ve druhé zachráněnou blondýnku. Realita je však poněkud jiná. Velitele dobřichovických dobrovolných hasičů Martina Jurkovce jsme zastihli ve svářečském při opravách. Kdyby to neudělal, hasičárna mu padne na hlavu.

Dobrovolný hasič je zvláštní živočišný druh. Nemá vůbec jednoduchý život, přesto si málokdy stěžuje. Tady to asi sedí s tím borcem z klučičích snů. "Dodělám to a hned jsem u vás. Zatím si klidně foťte," houkne Jurkovec a dál se potí nad plotem, dveřmi nebo co to vlastně je. Prací, která se nijak netýká povinností hasiče, tráví spoustu času. Má výhodu - jako podnikatel může pracovat z domova. To samé se však o většině jeho kolegů říct nedá. "Jo, jsem výjimka. Máme dvanáct členů a při výjezdech se sbíháme, jak se dá. Někomu to trvá déle, někomu méně. Ale zatím jsme to vždycky zvládli."

V Dobřichovicích dostávají echo z Kladna. Operační rozhodne, kdo kam pojede a jaká technika je na konkrétní zásah potřeba.

Ani doma nemá zrovna klid. Na druhou stranu, je to vlastně logické. Partnerky těchto mužů musí mít alespoň malinkou svatozář.  "Není to snadné. Párkrát už jsme se kvůli tomu chytli. Ale zatím jsem vydržel," usmívá se velitel.

Co to vlastně znamená, že má pod sebou zbytek družstva? "Za prvé skládám účty městu, za druhé jsem k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Dále během zásahu provádím průzkum a rozdávám úkoly." Dělá tedy vše pro to, aby výjezd proběhl hladce a dělo se jen to, co má. Nevýhodou je i to, že cokoli se stane, jde na jeho triko. Kdyby tedy například zemřel jeden z jeho kolegů, je to jeho zodpovědnost.

Jak těžká je práce hasiče, jsme se předvědčili na vlastní oči v Lánech.

Dobrovolní hasiči v Dobřichovicích neměli vždy na růžích ustláno. Teď už se prý situace zlepšila. "Starosta nás chápe. Ale když se rozhlédnete kolem sebe, je jasné, že bychom potřebovali víc, než je náš rozpočet." Musí se tak hodně rozmýšlet, za co utratí těch 400 tisíc, které sbor na rok dostává. Jen namátkou, oblečení pro jednoho hasiče vyjde na 35 tisíc, jednotka jich má dvanáct. Obutí na tatru za 100 tisíc. Teď potřebují novou dýchací techniku. Jedna kompletní sada stojí 40 tisíc. Pohonné hmoty za rok vyjdou na 150 tisíc korun.

Tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. "Musíme si vybírat, za co peníze utratíme. A doufat, že nebude potřeba zrovna to, co nemáme. Pak vás celkem vytočí, když vám někteří lidé řeknou, že jste nejdražší "koníčkáři" v obci. Ve výkazu si přečtou, že jste za rok utratili 400 tisíc, a myslí si, kdo ví co. Ale je pravda, že druhá část společnosti nám naopak fandí. Zajímají se o to, co děláme. Vědí, že jim kdykoli můžeme zachránit život."

Jurkovec apeluje na lidi, aby dbali na to, co mají doma. Podle něj není radno podceňovat například revize komínů. Za pár stovek pak mají klidné spaní a když se cokoli stane, pojišťovny to proplatí.

Dobřichovice leží v povodí Berounky. Takže je jasné, že při povodních budou mít místní hasiči hodně práce. Tak jako v roce 2013. "Tam jsme si sáhli na dno psychických i fyzických sil. Celý den ve vodě, zmrzlí, unavení. Bylo to opravdu velké. Tím spíš pak žasnete nad tím, že musíte ještě zachraňovat lidi, kteří odmítli opustit domy. Přitom před vodou se nezachráníte jinak, než že před ní utečete. To není oheň, který se dá uhasit," dobře ví Jurkovec.

Ten si také pochvaluje spolupráci nejen s profesionálními hasiči z Kladna, ale i s okolními členy integrovaného záchranného sporu. "Není tam žádný spor, nebereme se jako konkurenti. A těm lidem je také jedno, kdo je nakonec zachrání. Tím, že máme zařazení JPO3, nezasahujeme jen v Dobřichovicích, ale i v dalších vesnicích. Výjezdů je tak šedesát do roka. Polovina pak v Dobřichovicích, polovina právě mimo." A vytáhnout třeba auto z kolejiště, to je celkem honička.

Sbory dobrovolných hasičů, až na velmi málo výjimek, nevyjíždějí k nehodám. V dobré vůli by mohli například ublížit člověku při snaze vyprostit ho z vozu. 

Kdyby žil Jurkovec a jeho kamarádi v ideálním světě, dobře ví, jak by to vypadalo. "Podívejte se kolem. Hasičárna na spadnutí, takže by se hodila nějaká modernizace. Pak samozřejmě výcvikový prostor, prostor na školení nových členů, vybavení na záplavy a další technika. Bylo by to super." Nejen jemu, ale asi většině dobrovolných hasičů je trošku smutno, když se podívá na pár vyvolených jednotek, které mají vše, na co si vzpomenou. "Praha je na tom samozřejmě lépe díky rozpočtu. Ale třeba na Praze 1 mají věci, které nepotřebují. Mohou si dovolit koupit cokoli. Nejen hasiči, třeba i policie. Proč mají například elektronická autíčka nebo skákací hrady? To policie potřebuje?" pokládá si spíš řečnickou otázku.

Prací hasičů je i likvidace hmyzu. Vypadá to nějak takhle. 

Dobře ví, že s tímhle toho moc nenadělá. Tak proč to dál řešit? Velitel dobřichovických dobrovolníků raději znovu vezme svářečku a pokračuje v rozdělané práci. Čas je pro něj až moc drahý, než aby se zabýval zbytečnostmi.