S láskou k potápění se člověk musí narodit. Jasně. To, že by se tím chtěl živit, mu zřejmě dojde až mnohem později. Přesto je tam od prvních krůčků a plaveckých temp talent od panáboha, se kterým mladý chlapec začíná pomalu ale jistě pracovat. Když se pak rozhodne dát se k hasičům potápěčům, stane se mu zaměstnání koníčkem a životním stylem.
U nás existují čtyři úrovně hasičů potápěčů. "Když si jednička napotápí dostatek hodin a získá vědomosti, jde do dvojek. A tak to pokračuje až mezi elitu, což jsou čtyřky," vysvětluje kapitánka Petra Najmanová, která má na starosti potápěče v rámci chemické služby Hasičského záchranného sboru.
Každý muž, který se k potápěčům dá, samozřejmě musí mít základní hasičský výcvik. Klidně totiž může sloužit v běžné jednotce například na cisterně, když zrovna nemá "svoji" službu. „V minulosti jsme měli potápěče různě po stanicích v rámci celého Hasičského záchranného sboru. Takovýto systém nebyl vyhovující, a proto se udělala nová koncepce, dle které se potápěči koncentrují hlavně v místech, kde se předpokládá jejich zvýšená aktivita.“
Dnes ve vybraných místech slouží jednotka potápěčů čtyřiadvacet hodin denně, v případě poplachu mají výjezd do dvou minut. V celé republice je to konkrétně pětasedmdesát mužů, na Prahu jich připadá třiadvacet. "V hlavním městě řeší hodně sebevrahů, kteří hrozí, že skočí. Nebo třeba šlapadla a vozítka segway ve Vltavě," přidává Najmanová pár perliček.
Ve funkci je dva roky, a i když sama není potápěčkou, má velké zkušenosti v oblasti chemických zásahů. "Přišla jsem z jedné soukromé firmy. Takovou poslední kapkou pro mě bylo, když jsme likvidovali nelegální sklad chemikálií. To opravdu nebyla práce pro ženu, bylo to hodně náročné," vzpomíná dnes s lehkým úsměvem.
Záleží na ročním období
Frekvence zásahů potápěčů se odvíjí od ročního období stejně jako jejich forma. V létě pomáhají hlavně vodákům a na nedostatek práce si nemohou stěžovat. V zimě je pak sice méně výjezdů, ale někdy stojí za to. "Když si třeba auta zkracují cestu přes zamrzlé Lipno a proboří se, je to docela mazec. Samozřejmě během povodní je pak zásahů daleko víc než obvykle."
Život českého hasiče potápěče je od romantických podmořských ponorů vzdálen asi stejně jako fotbalová Sparta od Realu Madrid. Úplně jiný svět v jiných podmínkách. "Třeba ve Vltavě v Praze není dole vidět absolutně nic. A když říkám nic, tak to myslím doslova. Je to často o štěstí a citu každého kluka," tvrdí Najmanová.
Ženy zatím ne
Právě kluci, nebo spíš muži, tvoří sto procent jednotek potápěčů. Podle Najmanové asi nikdy nenazraje čas, aby přijali ženu. Pro někoho možná překvapivě v to dokonce doufá. "Chlap má v sobě zakódované, že ženu brání a ochraňuje. A kdyby se měl během zásahu, byť podvědomě, tímhle zabývat, nedopadlo by to dobře. Nechme to tak, jak to je..."
