Do lesa nejen na houby: Plasty, baterie či brašna s dopisy, příroda s tím zápasí i tisíce let

Co všechno se dá v lese najít? Podívejte se dále do fotogalerie
Zobrazit fotogalerii (23)
 

Pokud bychom napsali, že jsou někteří lidé prasata, čuníky bychom těžce urazili. To, co se dá najít v lesích, je opravdu neuvěřitelná sbírka hnusu všech druhů, barev i složení. Někteří z nás si zřejmě myslí, že jsou největší borci, když nebezpečný odpad pohodí do přírody. Ve své zabedněnosti si však neuvědomují, že ubližují i sami sobě.

Procházka po českých lesích může být vyloženě nádherná. Ovšem jen do doby, než narazíte na něco, co do přírody opravdu nepatří. A věřte, že to je rozhodně častý jev. Jsou mezi námi totiž jedinci, pro něž jsou louky i lesy pouze odpadkovými koši.

Všechny biologické odpady jde snadno kompostovat. Proč v lese odhazovat například banánovou slupku, která se pak rozkládá pět měsíců?

Asi lze pochopit, když někdo odhodí třeba kus chleba nebo slupku od pomeranče. I když právě ta už se rozkládá až jeden rok. Pořád jsme ale v jakési toleranci. Bohužel lesy jsou plné plechovek, igelitových sáčků, papírových, ale i kožených tašek, pneumatik a dalšího haraburdí, ze kterého se do půdy často vsahují toxické látky.

Přírodě to trvá i stovky let

Příroda se snaží a chce si s "nevítanými návštěvníky" poradit, ovšem má to složité. U některých materiálů navíc můžeme vlastně jen odhadovat, jak dlouho se rozkládají, protože je to v řádu stovek let. Možná i více. Přesto najdete spoustu lidí, kterým je to úplně jedno. Podívejme se tedy na to, jak se často používané materiály rozkládají. Samozřejmě záleží na lokálních podmínkách, na množství světla, kyslíku apod. 

  • Baterie - jedna z nejnebezpečnějších věcí, které v lese můžete najít. Nejen proto, že jejich rozklad trvá až 500 let, ale hlavně do půdy uvolňují nebezpečné látky.
  • Plechovky - opět hovoříme o době rozkladu až 500 let, pokud tedy máme na mysli plechovky vyrobené z hliníku. Navíc se snadno může stát, že se o ostré hrany poraní zvíře či člověk.
  • Plasty - tedy je to o něco složitější, ale bohužel ne v pozitivním slova smyslu. Například pet láhve se pravděpodobně za pár set let rozloží, ale třeba polystyren tak nemusí dopadnout nikdy. Nebezpečí těchto látek je evidentní a navíc opravdu dlouhé.
  • Sklo - někteří odborníci tvrdí, že za tři tisíce let se sklo rozloží, jiní však tvrdí, že se tak nestane nikdy. 
  • Nedopalky - kuřáci a les, to nejde úplně dohromady. Nemyslíme však jen nebezpečí požáru, ale cigaretový filtr se rozkládá několik desítek let.
  • Ohryzek - když si vezmeme svačinu v podobě jablka nebo hrušky a ohryzek zahodíme, nemusíme si pak rvát vlasy. Možná poslouží jako potrava pro zvíře, rozklad navíc trvá maximálně 16 dní.
  • Krabice od pití - tady už rozhodně sbalit a zase odnést domů. Rozklad takové krabice je až sedm let, navíc pouze v případě, že nemá hliníkovou fólii.
  • Žvýkačka - i když to vypadá jako naprosto banální věc, opak je pravdou. Příroda si s ní bohužel snadno neporadí, rozklad trvá 50 let.

Doplatíme na to jen my

Je zřejmé, že lidstvo má zvláštní talent ničit samo sebe. Nemusí jít zdaleka o atomové zbraně a podobné "strašáky". Úplně stačí zaneřádit okolí, kde žijeme, a pak se stále divit, že je něco najednou jinak, než bychom si přáli.

Ale komu přijde normální vyhodit do lesa třeba starou televizi? Kromě toho, že se z ní uvolňují nejrůznější nebezpečné látky, na obrazovku se budete moci chodit koukat až do chvíle, kdy definitivně nezapadá jehličím. A když si trochu zahrabete, tak dost možná až do konce světa, který kvůli našemu chování může přijít daleko dříve, než bychom si přáli.

Houbaři už hlásí lokální žně. Prozradíme, kam se vyplatí vyrazit. Více čtěte zde.