V první linii jsou vězni, ve druhé odvedenci a ve třetí profesionální vojáci. Největší ztráty tak mají vězni v první linii, s čímž se tak nějak dopředu počítá. Pokud by se vězni nebo odvedenci pod tlakem zhroutili a snažili se uprchnout, ze třetí linie po nich střílí profesionální armáda či Kadyrovci. Zejména odvedenci se tak ocitají v nezáviděníhodné situaci, kdy bez dostatečného výcviku a s mizernou výzbrojí stojí doslova mezi dvěma ohni.
Žádné jídlo, žádný výcvik
Podmínky pro odvedence jsou podle Owena zoufalé: „Podle všeho příšerné, bez topení, bez jídla, bez spacáků, bez teplé vody, bez záchodů, s promrzlými stany, s matracemi zamořenými štěnicemi a bez jakéhokoliv specializovaného školení.“ Nezávislý list Verstka zase popisuje, že odvedenci nedostávají prakticky žádné vybavení od státu a vše si kupují sami za vlastní peníze. Cituje rodinu jistého Semjona z Ufy, která za jeho vybavení utratila asi 40 000 rublů. Velmi často navíc ostatní vojáci brance okrádají o jejich výstroj, pokud má nějakou hodnotu.
Armáda mobilizaci absolutně nezvládá, jak dokládají vzpomínky dalšího brance. „K jeho překvapení tam (ve výcvikovém centru, pozn. red.) nebyl dostatek lůžek a vůbec žádné jídlo. Jediné jídlo, které mobilizovaní muži měli, bylo to, které si přivezli s sebou,“ píše Verstka. Stejné podmínky panovaly v Rostovu, kam byla skupina převezena. Stále žádné jídlo ani vybavení. Další muž citovaný Verstkou tvrdí, že navíc museli stát několik hodin před ubikacemi, protože nikde nebyl žádný důstojník nebo někdo, kdo by cokoliv organizoval. V Tatarstánu branci údajně spí dokonce na zemi. „Nikdo nikoho necvičí, odvedenci se celé dny potloukají po táboře a marní čas.“
Šedesátiletý pekař na frontě
Podle Owena to vše dokládá naprostý chaos a nepřipravenost celé mobilizace. Navíc podle něj dochází k obrovské spoustě omylů, kdy jsou odváděni lidé, kteří na frontu vůbec nepatří. „Odveden byl třeba sedmapadesátiletý otec tří dětí Sergej Karelin, který pracuje jako pekař. Byl mobilizován jako lékař ve Sverdlovské oblasti,“ píše Owen. Pekař zní stejně jako lékař, tak asi proto. Odvody probíhají náhodně, komisaři nebo policisté často jednoduše stojí u vchodu do metra v Moskvě a Petrohradu a odchytávají každého, kdo by mohl věkově odpovídat. Podobně také obsazují vchody velkých činžovních domů, kde čekají na vhodné brance.
Dopadlo to jako vždycky
Výsledkem chaosu a naprosté nepřipravenosti jsou pak třenice, pokusy o dezerci nebo místní rebélie odvedenců. Nedávno byl zveřejněn případ, kdy jednotka složená z branců zastřelila svého velitele, aby se mohla vzdát. Další případ skončil zastřelením odvodového úředníka přímo v kanceláři jedním z branců a na cvičišti došlo o víkendu k zabití až třiceti odvedenců včetně velícího plukovníka, které zastřelili jejich tři kolegové kvůli náboženským sporům.
O víkendu také zemřel Roman Malyk, hlavní šéf celé mobilizace, který se údajně oběsil na plotě své zahrady. Ze všech těchto informací je zřejmé, že na mobilizaci se hodí známé přísloví ze sovětských dob: mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.
Zdroj: threadreaderapp.com
KAM DÁL: Rusové mimo Moskvu žijí v nepředstavitelné chudobě.
