Do Řevnic jsme dorazili na půl šestou před zlatým hřebem festivalu v podobě islandského snímku Andělé všehomíra. Už před sálem oslňoval bleskem profesionální fotograf. Na baru prodávala usměvavá obsluha pochutiny ze sociálního podniku Modrý domeček.

Vlídný úvod drsné filmařiny

Na filmovém festivalu s tematikou duševního onemocnění nebylo narváno. Sjížděli se sem však i návštěvníci z okolních obcí či Prahy. Lákal je nejen výběr kvalitních filmů, ale rovněž možnost poslechnout si před kinematografickým zážitkem názor odborníka.

„Je to nejlepší film, který zpracovává příběh člověka, co onemocněl schizofrenní,“ prohlásil o Andělech všehomíra Mudr. Martin Jarolímek, který schizofrenické pacienty denně potkává v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov. Nutno říct, že tímto verdiktem zkušený psychiatr ještě přilil do ohně už tak značně rozdmýchaného očekávání.

Tabu na Islandu není totéž co tabu v Řevnicích

Dozvěděli jsme se rovněž, že více než my potřebuje odtabuizovat právě Island, na němž se celý příběh odehrává. „Je tam velký výskyt sebevražednosti a schizofrenních poruch, ale je to tabuizované téma. Island má 300 tisíc obyvatel, všichni se tam znají,“ vysvětloval Jarolímek. Inu, v Řevnicích se také zná každý s každým a redaktor má občas schizofrenii či minimálně lehkou paranoiu. Obzvlášť, když vydá článek o trenýrkách, které po jeho příjezdu již nad radnicí nevisí.

foto: Jan Novotný

Červené trenýrky již na řevnické radnici odpoledne nevisely. Chápeme, chladné počasí si žádá teplé spodní prádlo.

Očima filmového kritika musím zhodnotit, že pan doktor uvedený film ani příliš nepřechválil. Ačkoliv je otázkou, zda se nám po jeho úvodu vůbec mohl zdát špatný. V každém případě cíle, které si Crazy film fest předem stanovil, alespoň tento večer poctivě plnil. A Andělé všehomíra připomněli, jak tenká hranice nás někdy od blázince dělí.