I když Miroslava Tyrše právem považujeme za jednoho z největších Čechů, jaké kdy tato planeta nosila, všechno mohlo být docela jinak. Tento sportu oddaný muž se totiž narodil jako Fridericus Emanuel Tirsch do rodiny německého lékaře v Děčíně, a i když matka měla české rodinné kořeny, v rodině se hovořilo otcovou řečí.
Tragický osud rodiny
Tatínek Tirsch si ale syna dlouho neužil, protože zemřel na tuberkulózu ve Fridrichových čtyřech letech. V jeho osudu jej následovaly i dvě Tyršovy sestry a nakonec, o dva roky později, i matka. Malý chlapec zůstal na světě docela sám a nezbývalo nic jiného, než aby se jej někdo ujal. Tohoto úkolu se postupně chopili jeho dva strýcové z matčiny strany a právě u nich se začal rýsovat jeho budoucí život, plný sportu a odhodlání v boji za české myšlenky.
Neduživé dítě přivedl ke sportu lékař
Ke sportu se mladý Tyrš dostal vlastně z praktických důvodů. Jako neduživé dítě měl od lékaře doporučený pohyb – a to mu zůstalo až do konce života. Jeho profesní kroky měly ale vést jinou cestou. Původně na přání rodiny nastoupil na studium práva, ale brzy zjistil, že to nebude to pravé. Rozhodl se proto změnit obor a věnovat se filozofii a estetice. V té době se již věnoval nejen rozvoji ducha, ale i těla, což se mu hodilo při výchově synů továrníka Barthelmuse, k němuž po škole nastoupil.
Osudové setkání s budoucím přítelem
Právě toto jeho první angažmá se brzy ukázalo jako rozhodující pro celou jednu část dějin naší vlasti. Seznámil se zde totiž se svým budoucím přítelem a spoluzakladatelem Sokola, Jindřichem Fügnerem. A nejen s ním – osmatřicetiletý Fügner měl dceru Kláru. Tehdy šestiletá prvňačka se o dvanáct let později stala Tyršovou ženou, když se do ní zamiloval v době, kdy ji po Fügnerově smrti do jisté míry pomáhal vychovávat. Kláře tehdy bylo osmnáct let, jejímu muži Miroslavu čtyřicet.
Sokolská myšlenka se ujala
Historii tělocvičné jednoty, která měla utužovat nejen tělo, ale i ducha, není třeba příliš připomínat. Zmiňovaní pánové ji založili v roce 1862 a byl to právě Tyrš, který se postavil do jejího čela jako první náčelník. Nešlo jen o pohyb a filozofii, ale také o myšlenky vlastenectví a demokracie. Je tak trochu paradoxem, že se o šíření českých myšlenek staral muž z původně německy mluvící rodiny. Sokol se ujal, vzkvétal, a tak mohl jeho zakladatel (Fügner v té době již nežil) s velkým úspěchem o dvacet let později svolat první velké společné cvičení, které bylo spojené s průvodem Sokolů z Čech i Moravy. Setkání se odehrálo v Praze, ale po velkém úspěchu přinesl první Všesokolský slet jeho organizátorovi velké dilema, které pravděpodobně skončilo Tyršovou smrtí. Co se tehdy vlastně stalo?
Nežil jen sportem
Tyrš v té době usiloval o postup ve své vědecké kariéře, usiloval o možnost vyučovat na Karlově univerzitě. To byl ale problém. V tehdejším mocnářství se myšlenky českého vlastenectví a demokracie nenosily, a tak dostal propagátor sportu a buditel našeho národa na vybranou: buď zůstane v čele Sokola, nebo bude učit. Rozhodování to muselo být nadmíru těžké, ale po dlouhém přemýšlení uznal, že tělocvičná jednota je již životaschopná i bez jeho osobního vedení a přistoupil na podmínky univerzity. Snad to neměl dělat, ačkoliv mu toto rozhodnutí přineslo ani ne o dva roky později profesuru s celkem slušným platem.
Nepochopení a urážky neunesl
Jeho sokolové tomu ale nechtěli rozumět a slova o zradě sokolské myšlenky Tyrše bolela víc, než mohl sám předpokládat. Dnes by se na něj jistě snesla doslova smršť záštiplných komentářů na sociálních sítích, tehdy se takové názory dozvídal možná přímo, možná mu je někdo donesl postranními cestičkami. Jeho psychický stav se však každopádně i vinou změny v pracovním životě rychle zhoršoval. Netrvalo dlouho a musel se uchýlit k lékům a později také k ozdravnému pobytu v Alpách. A právě ten se mu stal osudným.
Na zdravém vzduchu zdravý duch?
Čerstvý profesor a bývalý náčelník Sokola se vypravil hlavně za duševním zdravím do Ötzu v Rakouských Alpách (ano, přesně do toho Ötzu, kde byla poměrně nedávno objevena neobvykle dobře zachovaná mumie muže, kterému dali vědci podle místa nálezu novodobé jméno Ötzi). Ani tam se samozřejmě nemohl zpronevěřit svojí celoživotní lásce k pohybu a podnikal dlouhé túry okolní krajinou. Jeho psychice to ale podle dopisů, které psal do Prahy své ženě Kláře, příliš nepomáhalo, a tak se jeho věrná manželka rozhodla přijet svého muže podpořit. Ještě než takovou dálku překonala, došlo bohužel k tragédii, která Tyršovo trápení jednou pro vždy ukončila.
Osudná vycházka
Z jedné z dlouhých procházek, na kterou se nešťastný profesor Karlovy univerzity vydal osmého srpna, se již nikdy nevrátil. Když se Klára do Ötzu dostala, našla jen jeho prázdný pokoj a znepokojené místní lidi, kteří o něm nic nevěděli. Tyršovo tělo se našlo až o téměř dva týdny později znetvořené vláčením prudkou horskou říčkou Aach. Otázek kolem jeho tragické smrti bylo tehdy mnoho. Šlo o tragickou nehodu, kdy mohl – částečně omámen léky, které mu doktor předepsal na uklidnění – nešťastnou náhodou uklouznout a spadnout do divoké vody? Nebo šlo o záměr, když se zakladatel Sokola nedokázal smířit s názory některých lidí, že zradil myšlenky, pro které doposud žil? Nebo to snad bylo všechno docela jinak?
Dva pohřby Miroslava Tyrše
Jisté dodnes není vlastně nic, o posledních chvílích života Miroslava Tyrše víme jen to, že jej chvíli před smrtí viděl jeden z místních horalů, jak nejistým krokem putuje krajinou. Víc nic. Pochován byl nejprve přímo v místě, po několika týdnech bylo jeho tělo z hrobu vyjmuto, převezeno do Prahy a zde znovu pochováno se všemi poctami, jaké si tento neobyčejný muž zasloužil.
Zdroj: wikipedie, mestomseno.cz, lidovky, sokol.eu
KAM DÁL: České prvenství, o kterém se příliš nemluví: Minerva, první dívčí gymnázium v Evropě, bylo v Praze.
