Pro ANO to jistě není dobrá zpráva, dvě europoslankyně oznámily, že nebudou příští rok kandidovat za toto hnutí. Obě političky mají zásadní problém se směřováním hnutí, které se přiklání čím dál více k národoveckému pojetí politiky. Jinými slovy to znamená, že jim vadí také v tomto duchu sbližování s hnutím SPD, které by mohlo s nejsilnější opoziční stranou po příštích volbách teoreticky vládnout. Ostatně to je čím dál více slyšet z projevů předsedy SPD Tomia Okamury, totiž, že až bude jím řízené hnutí ve vládě, tak by zařídilo pro voliče i nesplnitelné.
Bezbřehý populismus a národovecká politika
Už před nějakou dobu oznámil rozchod s hnutím ANO také bývalý úspěšný hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák, jehož nespokojenost již byla staršího data a podtrhla ji především volba nové hlavy státu na začátku roku. Vondrák veřejně deklaroval, že nebude volit předsedu hnutí ANO Andreje Babiše a dá přednost Petrovi Pavlovi, vůči němuž předseda ANO spustil nevídanou demagogickou kampaň, jejímž poznávacím znamením byla myšlenka, že generál chce jít do války a do ní zatáhnout i celou Českou republiku.
Před několika lety hnutí ANO přišlo rovněž o europoslance Pavla Teličku, kterému vadila mimo jiné skutečnost, že Babiš dlouhodobě poměrně ostře kritizuje EU, jejíž chce být na druhé straně součástí. Teličkovi nebyly po chuti ani vleklé Babišovy kauzy (některé si přinesl do politiky z podnikání), jež jsou trvalou zátěží předsedy hnutí. Kritizoval i populistické pojetí politiky z dílny ANO.
Co tedy odchody předních osobností z hnutí ANO znamenají pro další vývoj? Především je to skutečnost, že jakési poblouznění hnutím, které slibuje všem všechno, včetně nemožného za jakýchkoliv podmínek, střídá u mnohých předních osobností v barvách ANO vystřízlivění. Hnutí ANO chce být catch-all party, čili snaží se přivábit všechny skupiny obyvatelstva a chce reprezentovat všechny, což však není možné, protože programy jednotlivých sociálních skupin se vylučují. Jedna totiž požaduje vysoké daně, druhá zas jejich snížení a podobně. Je to tedy až bezbřehý populismus, který začíná čím dál silněji vadit, jakož i akceptování již zmíněné národovecké pojetí politiky, které nyní úspěšně aplikuje v extrémním módu pretendent příštího vládnutí na Slovensku Robert Fico, u něhož je vše navíc umocněno tím, že nepokrytě straní Rusku, ač to nikdy veřejně nepřizná.
Nicméně na druhé straně má hnutí ANO stále silné voličské preference a odchod viditelných tváří jej nikterak neoslabuje, jen vysílá jasné signály, že největší opoziční strana se proměnila za léta své existence ve zcela beztvaré populistické hnutí, které formuje svou politiku podle aktuálních volebních průzkumů, a navíc pošilhává po možné spolupráci s SPD, tedy extremistickým hnutím, které se s železnou pravidelností objevuje ve svodkách Bezpečnostní informační služby. Aby hnutí oslabilo, musí se především zkompromitovat příští vládou, nikoliv v opozici, kde jí Fialův kabinet přímo nahrává. Babiš vlastně nemusí dělat vůbec nic, jen – v nadsázce řečeno – sedět se založenýma rukama.
Další odchody mohou následovat
Pokud by hnutí ANO v příštích volbách zvítězilo a při výběru partnera ukázalo právě na SPD, je zřejmé, že taková konstelace by nemusela v dlouhodobém horizontu dopadnout dobře. Na smetišti by se totiž sešli dva nesmlouvaví kohouti – Andrej Babiš a Okamura – a je otázkou, zda by taková vláda vydržela celé čtyři roky. Další otázkou je, jestli by právě SPD nezahnala hnutí ANO na skutečně extrémní pozice a nepokrytě blíže dezinformační scéně. To by pro Babiše a spol. mohlo být dostatečné varování, proč nakonec koalici s SPD případně nedělat, protože pak by mohly být reálně ohroženy voličské preference ANO. A následovaly by zřejmě další odchody z hnutí.
KAM DÁL: KOMENTÁŘ: Frajer na motorce. Petr Pavel vrátil prezidentskému úřadu důstojnost navzdory prskání dezolátů.
