Jaroslav Hašek v Rusku rozhodoval o životě a smrti nepřátel revoluce. Jeptišky poslal uklízet do kasáren

V řadách Rudé armády bychom Jaroslava Haška snad ani nepoznali
Foto: Wikimedia commons, neznámý autor, Public domain
Zobrazit fotogalerii (3)
V řadách Rudé armády bychom Jaroslava Haška snad ani nepoznali
zajímavost

Z legionáře se ze dne na den stal příslušník Rudé armády s velkou mocí a odhodláním bojovat proti nepřátelům bolševické revoluce. Zatímco legionáři na něj vydali zatykač, rudoarmějci si jeho služby nemohli vynachválit. I takový byl život spisovatele Jaroslava Haška, kterého si představujeme tak trochu jako literární postavu. On se ale o sebe uměl dobře postarat. 

reklama

„Ale von to císař pán takhle nenechá, to ho málo znáte. Vojna s Turkem musí bejt! Zabili ste mně strejčka, tak tady máte přes držku!“ tak komentoval Švejk začátek první světové války. Té války, kterou si mnoho z nás dodnes tak trochu romanticky představuje jako příběh jediného prostého a jemně prostoduchého českého vojáka, jenž se stal esencí všech zdejších vlastností. Jak se to mohlo Jaroslavu Haškovi podařit? Jednoduše tak, že (jak o tom hovoří i Irena Dousková) svůj román, a nejen ten, psal tam, kde se Češi scházeli – v hospodě. 

Z hospodského anarchisty za vojenskou kariérou

Josef Švejk byl dobrosrdečný, mírně přihlouplý člověk, který se právě díky těmto svým vlastnostem protloukal i válečnými roky bez větších problémů. A podobně si většina z nás představuje také osudy jeho tvůrce, spisovatele Jaroslava Haška, kterého známe z působení na území našeho státu jako stálého obyvatele mnoha hospod a hospůdek. V nich tvořil, diskutoval s lidmi, a jak by mohli potvrdit například v Chotěboři, také dělal poměrně velké dluhy. Spolu s postavou, která si v lecčem nezadala s filmovou podobou dobráckého Švejka v podání Rudolfa Hrušínského, si tak Jaroslava Haška neumíme snad ani jinak představit. A přesto byla část jeho života docela jiná. Hovoříme o jeho pobytu v Rusku… 

Nejprve v Československých legiích

Stejně jako jeho Švejk účastnil se i Hašek bojů první světové války. A protože se řídil svým vlastním rozumem víc než společenskými konvencemi, neřekl o svém rozhodnutí narukovat k 91. pluku v Českých Budějovicích téměř nikomu. Kdo by se mohl divit, že po něm podle dokumentu České televize dlouhou dobu nejen rodina, ale i úřady pátraly. Tou dobou už byl ale Jaroslav Hašek na haličské frontě, kde v září stejného roku padl do zajetí. V něm strávil prakticky celý rok, než se přidal k Československým legiím. Jako zapřisáhlý odpůrce bolševiků pak přispíval do časopisů Čechoslovan a Československý voják. To byla jedna část jeho působení v Rusku. Najednou ale přišel nečekaný a jen těžko vysvětlitelný obrat. 

Z legií do Rudé armády

Když se totiž legionáři chystali na cestu na západní frontu, změnil autor příběhů o Švejkovi názor a místo se svými druhy se vydal do Moskvy, kde se naopak připojil k Rudé armádě. Tady rozhodně nepůsobil jako obyčejný pěšák, ale podařilo se mu vybudovat poměrně slušnou kariéru nejprve jako velitel Čuvašů, a poté dokonce jako zástupce velitele ve městě Bugulma. Kde takové sídlo najdeme? Leží v dnešním Tatarstánu, což je jedna z republik Ruské federace, a vůbec nejde o žádnou malou vesničku. Žije tady více než devadesát tisíc lidí, jde tedy o město podobné velikosti, jako jsou naše České Budějovice nebo třeba Hradec Králové. 

Mocný muž, který rozhodoval

Jestliže jej z Prahy nebo dalších českých měst známe hlavně jako štamgasta mnoha lidových podniků, v Bugulmě na něj dodnes vzpomínají jako na člověka, který měl skutečně velkou moc a byl také odhodlán rázně zatočit s odpůrci bolševické revoluce jako každý správný zarytý komunista. Kdo ví, kde se taková proměna bývalého anarchisty vzala, ale stalo se… Z titulu své funkce měl v Bugulmě Jaroslav Hašek dokonce právo rozhodovat o případném trestu smrti pro lidi, kteří by se protivili vůli zástupců Rudé armády, jež převzala správu celé oblasti. Nevadilo přitom, že v našich legiích byl již v té době na Haška vydán zatykač právě pro jeho činnost, odporující všemu, za co dříve v jejích řadách bojoval.

Rudoarmějec-spisovatel

Ani ve svém tatarstánském působišti ale spisovatel nepověsil literární činnost na hřebík, a tak se v domě, kde při svém tamním pobytu žil, dochoval Literární památník Jaroslava Haška. Zda by s tím souhlasil bývalý majitel budovy, místní kupec, kterému jeho dům sebrala Rudá armáda, aby si zde zřídila velitelství a později i Haškův byt, to se už nedozvíme. Zato se z doby působení našeho světoznámého spisovatele v Bugulmě zachovaly jiné zprávy. 

Jeptišky do kasáren

Jedním z incidentů, které musely zástupci velitele města přidělat pár vrásek na čele, byl protest občanů, kteří si dovolili vzbouřit se proti rozhodnutí, pod které se Hašek podepsal. Šlo tehdy o příkaz, jímž byly jeptišky z místního kláštera donuceny pracovat jako uklízečky ve vojenských kasárnách. To bylo na obyvatele města už opravdu moc a svůj nesouhlas dali najevo protestním procesím. 

Dál do Ruska a s druhou manželkou domů

Z Bugulmy, kde strávil několik měsíců, pokračoval dál do Irkutska, který se mohl stát jeho konečnou stanicí, kdyby atentátník mířil přesněji. Hašek měl ale štěstí, i když jen na chvíli, protože zanedlouho nato se musel potýkat s tyfem. Nemoc mu přivedla do života novou lásku (v té době byl v Československu ženatý s Jarmilou, rozenou Mayerovou) a bez ohledu na svůj stav se v Rusku znovu oženil se ženou, které nikdo neřekl jinak než Šura. Po návratu do Československa, k němuž se odhodlal po pěti letech působení v Rusku, se ani nemusel zpovídat kvůli bigamii, protože náš stát tehdy neuznával sovětské zákony, a tedy ani platnost Haškova druhého sňatku. 

Krátký život po návratu

Po návratu domů byl ze spisovatele zase člověk, jakého si při vyslovení toho jména představíme. Z Prahy se ale raději přesunul do Lipnice, protože v hlavním městě žilo mnoho bývalých legionářů, kteří mu měli co vyčítat a rozhodně se tím nehodlali tajit. Nežil ale již dlouho, zemřel na počátku roku 1923. Stihl ještě zčásti napsat a zčásti již jen nadiktovat dílo, které jej proslavilo po celém světě. Na jeho působení v Rudé armádě si tak dnes vzpomene jen málokdo.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Žádný člověk, žádný problém. Tak pracoval zakomplexovaný komunista Köhler.

reklama
#válka #osobnost #Švejk #Rusá armáda #legie #Hašek

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

reklama
Máte zajímavou informaci? Chcete spolupracovat?
Kontaktujte šéfredaktora Martina Chalupu: chalupa@ctidoma.cz

© Centa, a.s.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu společnosti Centa,a.s. je zakázáno. Čtenář svým přihlášením do jakékoli soutěže na našem webu dává souhlas s tím, že v případě, že se stane výhercem této soutěže, může být jeho jméno na webu publikováno. Centa, a.s. využívala licenci ČTK a využívá fotografie z Depositphotos.