Vstříc obézním zítřkům: Vláda zařídila, že děti nesportují, ale chlastají před supermarkety. Zapomeňme na Nagano či Ledeckou

Místo sportování nuda, často i alkohol a drogy
 

Konec s českým sportem? Budou se děti namísto krajských přeborů utkávat například v soutěžích o to, kdo vypije nejvíce alkoholu? Při pohledu před supermarkety, které jsou často plné zevlujícíh teenagerů s flaškou v ruce, to tak bohužel vypadá. Sport u nás dostal těžkou ránu, ze které se bude jen velmi těžko vzpamatovávat. I o tom ve svém komentáři hovoří expert na školství a vzdělávání Jiří Matěj Brůna.

/KOMENTÁŘ/ Fotbalové EURO 1996. Hokejové Nagano 1998. Poslední zimní olympiáda v Pchjongčchangu. Překvapivé tažení podceňovaných českých fotbalistů až do finále evropského šampionátu. Nejslavnější vítězství našich hokejistů v turnaji století v konkurenci nejlepších hráčů světa.

Nebo neskutečný triumfální počin Ester Ledecké ve dvou různých sportech přilákal před televizní obrazovky nejen pravidelné sportovní fanoušky, ale i lidi běžně se o sport nezajímající, a to s nevídanou vlnou národní hrdosti.

Děkujeme, ale zapomeňme

Na podobné velké momenty navazující na události zapsané zlatým písmem do historie českého sportu patrně můžeme na dlouhé roky zapomenout. Sport, ať už ten amatérský, či profesionální, je totiž také jednou z těžce poznamenaných oblastí v důsledku nejrůznějších restrikcí, zákazů a omezení v rámci boje za vymýcení nového globálního, původně (zřejmě) čínského viru.

Mohlo by se zdát, že amatérské či dětské sportování na jedné straně, a pomyslné výkladní skříně v podobě reprezentačních výběrů a obecně vrcholových sportovců na straně druhé, jsou zcela samostatnými kapitolami. Propojení je však podstatně těsnější, než je na první pohled vidět.

Jiří Matěj Brůna
- v minulosti držitel českého rekordu v počtu různých vystudovaných vysokých škol v nejkratší době (během 7 let získal celkem 6 titulů)
- dlouhodobě se zabývá oblastí školství a vzdělávání
- jako soukromý učitel zaměřující se na žáky a studenty se specifickými vzdělávacími potřebami
- zajímá se o vzdělávací politiku, moderní trendy ve výuce, nerovnosti v přístupu ke vzdělávání nebo inspirativní projekty
- je synovcem známého pražského básníka Jiřího Brůny a vnukem spisovatele Otakara Brůny

Každý kope do balonu? Už dávno ne!

Oba tyto v nejednom ohledu odlišné světy totiž tvoří společnou pyramidu. Důležitým předpokladem pro budoucí úspěšnost na nejvyšších úrovních je systematické budování robustní členské základny, z níž se nahoru logicky dostanou jen ti nejlepší z nejlepších. Doba se samozřejmě celkově změnila, i bez pandemie vývoj směřuje jednoznačně ke stále vyššímu podílu času stráveného ve virtuálním prostoru.

Zdaleka tak již pro současnou mladou generaci neplatí, že každý kluk kope do balonu, buď organizovaně v nějakém klubu, anebo na plácku za barákem s kamarády z ulice, na což nezřídka příslušníci starších generací nostalgicky vzpomínají. Čas vymezený pro spontánní hru, nejen na improvizovaném hřišti, ale třeba i jen tak v přírodě, se pomalu, ale jistě vytratil. Lamentovat nad tím asi nemá cenu, ačkoliv pozitivní trend to ani dle většiny psychologů rozhodně není.

Sport jako nejlepší způsob budování imunity

Přesto zůstává nepřeberná škála možností alespoň organizovaného sportovního a volnočasového vyžití pro menší i větší děti. Tedy přesněji řečeno, bylo tomu tak, dokud jsme se jako společnost nerozhodli bojovat proti pandemii způsobem vpravdě nešťastným, tedy plošnými restrikcemi v rámci zavíračské pseudo-strategie, namísto cílené podpory všech možných způsobů pro posílení imunity, k nimž sportování a obecně pobyt na čerstvém vzduchu nepochybně patří.

Tak trochu zprofanované a budovatelské, avšak pravdivé heslo, hovořící o zdravém duchu ve zdravém těle, by tak mohlo být ve světle dlouhých měsíců tvrdého omezení sportovních aktivit vystřídáno podobně zabarveným mottem vyhlížejícím obézní zítřky našeho národa.

Věřme, že si český sport poradí

Leckdo může namítnout, že bez spektakulárních sportovních úspěchů se obejdeme. Možná ano, i když třeba při pobytu v zahraničí si člověk uvědomí, že právě slavní sportovci jsou často tím jediným, snad kromě vyhlášeného českého piva, s čím si nás Čechy cizinci spojí.

Věřme, že český sport si nakonec i s touto těžkou ránou poradí, ačkoliv je téměř jisté, že nemalá část dětí se k organizovanému sportování po tak dlouhé pauze již nevrátí. Jaké budou dopady částečně i úplně zavřených sportovišť celkově na fyzickou kondici a imunitu nejen dětí, ale celé populace, se teprve ukáže, ale ani ti nenapravitelní optimisté neočekávají v tomto směru nic moc radostného.

Nejvyšší čas pro plnohodnotné tréninky a restart všech soutěží

V posledních dnech se ledy přece jen trochu hnuly, nicméně i tak zůstává aktuální situace poměrně tristní. Zrovna před pár dny jsem šel nejmenovanou pražskou čtvrtí kolem krásně zrekonstruovaného fotbalového hřiště s umělým povrchem, od toho přírodního takřka k nerozeznání. Právě na něm pod bedlivým dohledem trenérů kmitali mladí fotbalisté ve dvojicích. Hřiště bylo rozčleněné do několika sekcí červenobílými páskami.

O několik set metrů dále, poblíž stanice metra, se doslova poflakovala asi desetičlenná skupinka zhruba stejně starých, evidentně nezletilých vrstevníků s lahvemi alkoholu v ruce. V nedalekém chrámu konzumu, tedy jednom z mnoha velkých obchodních domů, hlava na hlavě. Ano, kritizovat opatření, stejně jako cokoliv jiného, umí každý. Ale ono pochopit jejich smysl je fakt těžkou písemkou!

KAM DÁL: Nechte si zkontrolovat znaménka: Lékařka popisuje, jak na kůži poznáte rakovinu a kde se nejčastěji tvoří.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru