Mléčné bary jsou dnes již jen vzpomínkou na dětství. Zajít si na jahodový koktejl byl hlavně pro děti zážitek

Mléčné lahůdky a mléčné bary bývaly v každé větší obci
Zobrazit fotogalerii (5)
29.07.2020 - 10:00  

Také si ještě pamatujete, jaké to bylo zajít s rodiči do mléčného baru a dát si třeba jahodový kokteil nebo kakao se sladkým rohlíkem? Pak je vám téměř určitě více než třicet let. Proč? Po roce 1989 totiž právě tento fenomén z ulic našich měst začal pomalu (někde i velmi rychle) mizet.

Mléčné bary byly jedním ze symbolů dětství mnoha z nás. Jejich sortiment sice nebyl tak široký, aby si vybrali opravdu všichni, ale na druhou stranu v nich zákazníci určitě nenašli jen mléko. Jak tedy sortiment takového mléčného baru vypadal?

Na snídani do mlíčňáku

„S rodiči jsme do mléčného baru nebo vlastně ani jinam do restaurací nechodili,“ zavzpomínala pamětnice těchto provozů, padesátiletá paní Jana. „A právě o to víc se mi vryly do paměti týdny, kdy jsme s prarodiči jezdívali na prázdniny do Bechyně a tam byl na náměstí mléčný bar, kam mě babička s dědou brali na snídani. Na snídani do restaurace! To pro mě byl tehdy tak velký zážitek, že si dodnes vybavuji tu vůni kakaa, snad bych i poznala vysoké keramické hrnky bez ucha - spíš takové keramické “skleničky”, ve kterých jej prodávali. No a samozřejmě sladký rohlík. Bylo tam pár stolků se židlemi a pak také vysoké stoly pro zákazníky, kteří se chtěli najíst jen vestoje. My s babičkou jsme si vždycky sedly a děda stál u vedlejšího stolu. A já jsem mu tolik záviděla, že mi jednou přisunuli židli k vysokému stolu a já jsem snídala jako děda. Možná je to úplná drobnost, ale pro mě to tehdy bylo, jako kdybych dneska mohla jít do té nejluxusnější restaurace,“ vzpomíná s úsměvem paní Jana, pro kterou jsou dodnes mléčné bufety symbolem jejího dětství.

Vzpomínky na dětství

Dnes se s mléčnými bary v podstatě nesetkáme, a když ano, jde spíš o symbol, o provoz, kde jeho majitelé spoléhají na jistou nostalgickou notu svých zákazníků, jako je třeba právě paní Jana. V záplavě fast foodů nejrůznějších světových značek prostě nemají šanci, o čemž se přesvědčil nejeden nadšenec, který podobný mléčný bar nebo lahůdkářství otevřel - většinou jen na několik měsíců.

Mateřská centra

A přece  - mléčné bary byly v době, kdy se tomu tak ještě ani neříkalo, na mnoha místech jakýmisi komunitními centry, místem, kde se mohly potkávat maminky s malými dětmi, popovídat si, vyměnit zkušenosti. Rodinná centra, jak je známe dnes, nebyla a v restauracích byly děti spíš trpěné, než aby navíc jako dnes vznikaly například dětské koutky. A tak se chodilo do baru, tedy do toho mléčného.

Sortiment byl překvapivě pestrý

Co jsme si v takovém mléčném baru mohli všechno koupit? I když byl sortiment většinou poměrně omezený, kromě studených mléčných nápojů, včetně většinou vynikajících ovocných koktejlů, to bylo i kakao, občas dokonce horká čokoláda (ale to hlavně až v době těsně před listopadem ’89). Dospělí si mohli dát i kávu, třeba s mlékem nebo i bez a některé bary myslely i na pracující, lépe řečeno asi hlavně na muže, dělníky i úředníky, kteří sem mohli zajít na svačinu a i když by to člověk v mléčném baru nečekal, třeba i na polévku a pivo. Hlavním sortimentem byly ale skutečně mléčné výrobky, pečivo, ale i chlebíčky, smaženky, saláty nebo pomazánky, sýry a samozřejmě sladké zákusky. Oproti klasickým typům restaurací zvláště nižších cenových skupin bylo v mléčném baru většinou zakázáno kouření, což v té době nebylo zase až tak obvyklé. I proto se sem často uchylovali rodiče nebo prarodiče s dětmi.

Pamatujete na Korunu?

Asi nejznámějším automatem (tedy restaurací nebo spíš jídelnou bez židlí ke stolům) s mléčným barem v republice byla Koruna na Václavském náměstí. Toto rychlé občerstvení se stalo na určitou dobu dokonce i cílem výletu - kdo jel zvláště ze vzdálenějších míst do Prahy, pravděpodobně Korunu neminul. Podobně na tom byl i Automat Svět, který dal vzniknout stejnojmenné povídkové knize Bohumila Hrabala, a později i Arbat na Příkopech. To už se ale nebavíme o mléčných barech nebo mléčných lahůdkách, ale předchůdcích dnešních fast foodů (včetně tehdy téměř nevídaného prodeje hranolků právě v Arbatu).

Revoluce mléčným barům odzvonila

Konec mléčných barů přišel jen krátce po listopadové revoluci. Otevření se zahraničí, nové možnosti, příchod řetězců rychlého občerstvení - to všechno mělo na existenci mléčných barů tak velký vliv, že se se svojí existencí jen těžko potýkaly a většina z nich během několika let zanikla, i přes péči nových soukromých majitelů. Současnost ale, jak se zdá, dává možnosti návratu mléčných barů určitou naději. Podobné podniky vznikají zatím sice za hranicemi naší republiky, ale není vyloučeno, že se tento trend dostane zase i k nám. Také byste si zašli na snídani do mlíčňáku?