Sériová vraždkyně Leonarda Cianciulli zabíjela, aby chránila své děti: Z obětí pekla sušenky a vařila mýdlo

Sériová vražedkyně se nelekla ničeho. Těla obětí rozvařila a vylila do septiku, zpracovala na mýdlo nebo sušenky
 

Leonarda Cianciulli se dopustila skutečně neuvěřitelných krutostí. Jedním trestným činem ale vlastně začal v roce 1892 i celý její život - počata byla při znásilnění a nikdy si pak nedokázala získat srdce svojí vlastní matky. Snad i proto se později stala známou italskou sériovou vražedkyní. Důvod k tomu ale podle vlastního přesvědčení měla opravdu dobrý: chtěla chránit svoje vlastní děti. Jenomže ani takový cíl nemůže posvětit cestu, kterou zvolila. 

Dětství a mládí neměla Leonarda, později známá pod přezdívkou Mýdlařka z Corregia, vůbec jednoduché. Dokonce se několikrát pokusila o sebevraždu, ale vždy přežila, a tak se jednoho dne mohlo zdát, že se na ni přece jen usmálo štěstí. Zamilovala se do Raffaela Pansardiho a také on chtěl svůj život prožít právě s ní. Do cesty se jim ale chtěla znovu postavit Leonardina matka, ale tentokrát už jí to nevyšlo. Dcera i se svým vyvoleným odešla z domu, za Pansardiho se ve svých čtyřiadvaceti letech provdala a mohla se těšit na lepší život. Ten jí ale neměl být dopřán. 

Potraty i úmrtí malých dětí

Během příštích let byla Leonarda celkem sedmnáctkrát těhotná, o tři děti ale přišla ještě před jejich narozením a dalších deset zemřelo v útlém věku. Jaké to muselo být pro jejich rodiče, si snad ani neumíme představit, a proto není možné se divit, že ke svým čtyřem přeživším dětem jejich matka přilnula ještě pevněji, než je běžné. Navíc jí jednou vědma předpověděla, že brzy zemřou dokonce všichni její potomci. Pro jejich ochranu by bývala udělala cokoliv, i kdyby to mělo znamenat to nejhorší, co může člověk člověku udělat - tedy vraždu. 

Vše pro děti - i vraždu

Ve chvíli, kdy se v roce 1939 dozvěděla, že její nejstarší syn uvažuje o vstupu do armády, rozhodla se ochránit jej podle svého. Usoudila, že jeho život může ochránit jen skutečná lidská oběť, a začala na svém plánu poctivě a usilovně pracovat. Vyhlédla si starou pannu Fastinu Setti, které namluvila, že jí našla ženicha. Jen bylo potřeba, aby nešťastná žena napsala několik dopisů a pohledů svým známým, které později měla poslat z místa, kde se měla setkat se svým budoucím mužem. Od Leonardy to byl chytrý tah. Její budoucí oběť jí poskytla dobré alibi - mělo se zdát, že je naživu a daleko od příbuzných. 

Rozvařila tělo v louhu

Realita ale byla docela jiná. Její dopisy odeslala sama Leonarda, ale to už byla Faustina dávno po smrti. Šílená matka, chránící podle svého mínění vlastní děti, ji na poslední schůzce před slibovaným odjezdem za vysněným manželem surově zabila sekerou, její tělo rozsekala a rozvařila v louhu na kamnech. To, co zbylo, potom zkrátka vylila. „Hodila jsem kusy těla do hrnce, přidala sedm kilo louhu, který jsem si koupila na výrobu mýdla, a míchala jsem směs, dokud se kousky nerozpustily na hustou, tmavou kaši. Tu jsem potom nalila do několika kbelíků a vylila do nedalekého septiku,“ vyprávěla později sama u soudu. 

Sušenky pro sousedy

Leonarda si poradila i s krví své oběti - usušila ji a jako prášek ji přidala do těsta, z něhož upekla sušenky. Ty jedla ona sama, její syn, ale i sousedé, kteří přišli na návštěvu. Nikoho nemohlo ani napadnout, jaká hrůza se v domě stala a co je v sušenkách zapečeno. Vražda i díky dokonalému plánu a necitlivosti vražedkyně zůstala prozatím neprozrazena. 

Místo práce rána sekerou

Jedna oběť ale nestačila. Stejně jako Faustina skončila také Francesca Soavi, které Leonarda pro změnu slíbila výhodnou pracovní nabídku - jak jinak, než daleko od jejích příbuzných. Stejný postup a bohužel i stejný výsledek: dopisy příbuzným, sliby, poslední schůzka a osudová rána sekerou. I Francesca skončila svůj život v domě Leonardy Cianciulli a i její tělo bylo rozvařeno. Od obou obětí navíc jejich vražedkyně získala po 3 000 lirách za její slibované “služby”. 

Voňavé mýdlo z další oběti

Kdo ví, jak dlouho by “v dobré víře a pro své děti” vraždkyně ještě řádila, kdyby sestra její poslední, třetí oběti, byla důvěřivější. Když se Leonarda rozhodla stejným způsobem - a dokonce ještě vynalézavěji - naložit i se svojí poslední obětí, jíž byla sopranistka Virginie Cacioppo. Její tělo vražedkyně využila k výrobě mýdla, do kterého přidala i kolínskou vodu. „Její maso bylo bílé, když se roztavilo, přidal jsem láhev kolínské vody a po dlouhé době varu jsem vyrobila krémové mýdlo . Kousky jsem dávala sousedům a známým,“ prohlásila hrdě při vyšetřování. 

Konec vražedkyně

Jenomže sestře nebohé Virginie bylo mnoho okolností podezřelých, navíc bylo jasné, že naposledy byla žena viděna, když vcházela do domu Leonardy Cianciulli. Okolnosti a všechny nitky se začaly sbíhat právě v tomto domě a netrvalo dlouho, než si pro Leonardu přišli. I když zpočátku zapírala, nakonec jí byly její zločiny prokázány a ona místo péče o své milované děti, pro které byla schopna opravdu všeho, strávila další roky života ve vězení. V roce 1946 byla odsouzena ke třiceti letům vězení, kde také v roce 1970 zemřela. Žádný trest, který si odpykala, ale jejím obětem život už vrátit nemohl.

Zdroj: Horroresrevelados

KAM DÁL: Bájný Stachanov překonal nemožné, jeho rekord ale vydržel jen tři dny. Konec hrdinného úderníka byl víc než trpký.


Zdraví

Hobby