Stovky až tisíce mrtvých na náměstí Nebeského klidu. Potlačené protesty mají svého hrdinu beze jména

V současné Číně se o masakru na náměstí Nebeského klidu vůbec nehovoří ani neučí
Zobrazit fotogalerii (3)
03.06.2020 - 13:00  

V současné politice jednotné Číny se objevují tendence, které naznačují, že se stále nejedná o svobodný režim. Masivní pouliční konflikty v Hong Kongu a hrozba Tchaj-wanu možná připomínají zárodek problému, který se stal před 31 lety. Událost známá jako masakr na náměstí Nebeského klidu se totiž proměnil v krvavé peklo.

Jedná se o jednu z neikoničtějších fotografií historie 20. století. Muž stojící s obyčejnou taškou se rozhodl beze zbraně zabránit průjezdu tanků. Neznámý muž se pokaždé vojákům postavil do cesty, kdykoli se snažili se mu vyhnout. Akt pokojného protestu, kde proti sobě stojí válečná síla a statečnost jednotlivce se stal symbolem potlačení konfliktu, který se odehrával mezi 15. dubnem a vyvrcholil masakrem právě na náměstí Nebeského klidu. Za co tehdy bojoval lid a jak vznikla tato ikonická fotografie?

Revoluční rok 1989

Pro komunistický režim se rok 1989 stal zcela zásadním. Kormidlo dějin se na mnoha místech v Evropě, ale také v samotném Sovětském svazu stáčelo k demokratické společnosti. I v Číně se vlna protestů a touha po svobodném režimu proměnila v pouliční protesty. Lidové povstání si vynutilo zásah válečných ozbrojených sil. 

Vše začalo masovou pietní akcí k uctění památky zemřelého bývalého generálního tajemníka Čínské komunistické strany Chu Jao-panga, který byl považován za progresivního reformátora a také byl za své činy nucen odstoupit. Setkání se účastnilo až 100 tisíc lidí a zcela přirozeně se událost proměnila v manifestaci za demokratické hodnoty v Číně.

Celý průběh několikadenních protestů se dostal do světových médií, protože byl v těchto dnech na návštěvě Pekingu Michail Gorbačov. Mnoho zahraničních žurnalistů tak zůstalo v Číně, aby konflikt sledovali a referovali o něm ve veřejných sdělovacích prostředcích.

Peklo na náměstí

Že se chystá opravdu nebezpečný střet demonstrantů, bylo jasné již 20. května, kdy čínská vláda vyhlásila stanné právo, v Pekingu platil výjimečný stav. Připraveno bylo zasáhnout až 200 tisíc vojáků. Od 2. června demonstranti obsadili náměstí Nebeského klidu a blokovali také okolní ulice v centru města.

V noci z 3. června na 4. června začala armáda nekompromisně zasahovat. Na náměstí zamířily obrněné transportéry, tanky a pěchota s ostrou municí. Protest byl během této krvavé noci násilně ukončen. Oficiální čísla obětí jsou dodnes předmětem spekulací. Komunistická strana uváděla 200 - 300 mrtvých, podle CIA jich zemřelo 400 - 900, Čínský červený kříž zase zveřejňoval číslo pohybující se mei 2 000 - 3 000 mrtvých. Britské tajné služby s odstupem času odtajnily ještě děsivější číslo, podle kterého během tohoto vojenského útoku zemřelo až 10 tisíc lidí. Čínská vláda pravdu znemožnila odhalit, protože hned po skončení akce nechala všechna mrtvá těla spálit a údaje o zemřelých zlikvidovala.

Dodnes je tato událost nejvíce cenzurovanou skutečností čínské historie. Zmínka o masakru neexistuje v knihách, učebnicích, ani na sociálních sítích. Veškeré pokusy Číňanů o pietu s tímto šíleným okamžikem dějin jsou tvrdě trestány.

Vznik slavné fotografie?

Ikonickou fotografii, která svým významem dokonce přerůstá děsivé události během čínského povstání, zachytil americký fotoreportér Jeff Widener. Ten v pořadu pro magazín TIME, který tento obrázek vybral mezi 100 nejvlivnějších fotografií moderní historie, zmiňuje, že dostal z redakce doporučení, aby zachytil nějaké momenty rozsáhlého konfliktu v Pekingu.

Měl to štěstí, že se dostal do bezpečného hotelu a navíc dobře schoval fotografické zařízení, které by mu bylo za jiných okolností sebráno. Za pomoci amerického studenta Kirka Martsena dostal v Hotelu Peking pokoj, odkud z okna fotografoval pouliční nepokoje.

Zcela pochopitelně mu docházel film do fotoaparátu a požádal svého amerického kamaráda, jestli by se v Pekingu nepokusil sehnat nějaký fotografický materiál. Když se za tři hodiny vrátil, měl v ruce pouze jednu roli filmu. Tedy 36 snímků.

Když si Widener našel pěknou kompozici, aby měl záběr na projíždějící kolonu tanků, najednou se jim do cesty postavil muž v bílé košili a dvěma taškami v ruce a prostě stál na místě, i když všude kolem duněla střelba z kulometů.

Jeho identitu nikdo nikdy neodhalil, ale jeho odvážný čin se stal jedním z nejvlivnějších obrazů 20. století.

KAM DÁL: Strůjce holokaustu Adolf Eichmann. Místo krvelačného monstra usedl před soud obyčejný úředník