Máte občas pocit, že je doba zlá, lidé nepřející a každý druhý je lump a podvodník, který se nezajímá o nic jiného než jak okrást druhého - ideálně tedy právě vás? Pak v tom určitě nejste sami. Myslí si to mnoho dalších lidí a mysleli si to i naši středověcí předci, kteří měli svoje bohaté zkušenosti s trhovci a obchodníky všeho druhu. Ani tehdy totiž rozhodně neplatilo, že by bylo možné spolehnout se na dobré slovo některých z nich.
Nepoctivec na trest nezapomněl
Jak to vlastně chodilo v době, kdy se o nějaké obchodní inspekci ani nepřemýšlelo a na trzích se obchodovalo bez potvrzení a každému musel stačit vlastní rozum a úsudek? Pravidel sice moc neexistovalo, ale jedno platilo víc než kde jinde. Nepoctivec, pokud byl přistižen při podvodu, si mohl být jistý, že si bude svoji chybu pamatovat až do konce života - což také nemuselo tak dlouho trvat. Za skutečně velký podvod podle středověkého práva totiž mohl rovnou přijít o hlavu. I když to byl opravdu jen výjimečný trest, určitě platil jako dobrá výstraha. Ale ani ty menší nepoctivce vůbec nepotěšily.
Potupný pranýř
Pověstná potupná koupel v koši v řece byla z možných trestů za nepoctivé obchodování patrně tím nejmírnějším, zvlášť v létě. Pokud soud rozhodl, mohl provinilec strávit vymezený čas na pranýři, který se stal v každém městě symbolem hanby a odsouzencova pověst tak byla na dlouho pošramocena. Pak ale také přicházely na řadu další tresty, jako je useknutí nepoctivé ruky - a toho se už člověk nezbavil trpělivým čekáním, až jeho sousedé zapomenou na to, co viděli na náměstí. Kdo se vlastně tehdy zákazníků před ziskuchtivými obchodníky zastával?
Čest byla důležitá
V první řadě si chránily svoji pověst řemeslnické cechy, které sdružovaly nejen výrobce, ale i obchodníky. Kdyby chtěl třeba švec prodávat nekvalitní boty, vrhlo by to špatné světlo na celý ševcovský cech a to nikdo z ostatních nechtěl dopustit. Řemeslníci se tak hlídali i sami mezi sebou. Na trhu pak bylo možné občas zahlédnout také někoho z konšelů, který se přišel podívat, zda je všechno v pořádku. Pokud zjistil nepravost, byl problém na světě, většinou ho totiž rovnou pro jistotu doprovázeli biřici, kteří si se zatýkáním hlavu nelámali.
Stávalo se ale také - jako v každé době - že bylo potřeba se některého z řemeslníků nebo obchodníků zbavit. Při tehdejším systému bez valné možnosti obrany a dokazování to nebylo zase tak složité, jak si někteří, jež se cítili odsouzeni neprávem, stěžovali.
Za pančované pivo na popraviště?
Musíme si představit, že hovoříme o době, kdy se na trzích prodávalo hlavně základní zboží, tedy potraviny a potřeby do domácnosti. Není tedy divu, že byla velká pozornost věnována váze a kvalitě chleba, kterého si lidé odpradávna vážili. Konšelé kontrolovali také maso a zvláště ryby, které nesměly být prodávané leklé, do másla nesměl být přimícháván jiný tuk (nebylo totiž výjimkou, že se v něm objevoval i lůj), koření muselo mít dobrou kvalitu. Například za nastavování šafránu jinými rostlinnými barvivy mohl skutečně hrozit až trest smrti, který ostatně platil i v nejhorších případech pančování piva a ostatního alkoholu.
Třídenní záruka na koně
Proč tak kruté tresty? Za prvé to bylo ve středověku docela běžné a pak také prakticky neexistovala záruční doba. Co si člověk koupil, to měl, pokud se nechtěl s obchodníkem přít nebo ho dát rovnou k soudu. To by ale nebylo ani nic jednoduchého a ani příjemného. Jediným zbožím, na které se tehdy prokazatelně vztahovala jakási “záruka”, byli koně. Ty bylo možné do tří dnů vrátit, pokud se u nich projevily příznaky nemoci. Vždyť šlo také o velmi drahé zboží. Jak by to asi dnes v obchodech vypadalo, kdyby se pekaři - třeba i ti opravdu velcí - báli veřejné ostudné koupele v řece?
Zdroj: budejovice.rozhlas, acto, faei
KAM DÁL: Osobnostní koučka radí: Jak si poradit se životním zlomem? Řešení je příjemné, ale musíme zbavit výčitek a pocitu nepatřičnosti
