Otevřením psího salonu si splnila dětský sen. 2. část

Rozjezd podnikání stál Věru Vitnerovou neuvěřitelné množství času a energie. Zároveň jí však nechybělo nadšení pro věc a zákazníkům nabídla přesně to, co na trhu v té době postrádali.

20.11.2015 - 11:55   |  
"Dařit se začalo především proto, že v té době sice stříhalo v Kladně několik střihačů, ale větší salon ve vlastních prostorách a v poměrně frekventované lokalitě chyběl," říká Věra Vitnerová.
Zobrazit fotogalerii (4)

V předchozí části rozhovoru s Věrou Vitnerovou jsme mluvily o tom, jak se vůbec k práci se psy dostala, a jak se z koníčku postupem času stala vlastní živnost (více ve článku Otevřením psího salonu si splnila dětský sen. 1. část). Nyní se blíže podíváme na samotné podnikatelské začátky nebo na to, že i mezi psy najdeme „kavárenské typy“.

Co všechno založení psího salonu obnášelo?

Začala jsem pracovat systematicky na realizaci myšlenky, že si otevřu vlastní salon. Znamenalo to najít vhodný podnikatelský prostor, rekonstruovat jej pro potřeby salonu, dokoupit potřebné vybavení, zajistit reklamní kampaň, dokončit webovou prezentaci a spoustu dalších věcí souvisejících s podnikatelskou činností. Samozřejmě, že všechno dění kolem salonu a jeho začátků stálo neuvěřitelné množství času, energie, přemýšlení a především nadšení pro věc samotnou.

Můžete v rámci svého podnikání identifikovat nějaký zlomový bod, kdy se Vám začalo opravdu dařit?

Dařit se začalo především proto, že v té době sice stříhalo v Kladně několik střihačů, ale větší salon ve vlastních prostorách a v poměrně frekventované lokalitě chyběl. Ve větším prostoru bylo možné přidat i nabídku chovatelských potřeb, kosmetiky, kamarádka a kolegyně se přidala s poradenskou činností v oboru homeopatie a klientela se začala postupně rozšiřovat. Svou činnost jsem postavila na klidném a čistém prostředí, vlídném přístupu ke klientům i jejich zvířecím miláčkům, profesionalitě práce, časové flexibilitě, komplexnosti poskytovaných služeb i nabídce bonusových programů pro stálé i nové klienty.

Jakým způsobem Vám v salonu pomáhá Vaše dcera Jana?

Moje dcera Jana vyrůstala se psy od malička. Vychovávala ji stárnoucí erdelí dáma a později naši trpasličí apricot pudlové. Myslím, že je ráda, jakým nenásilným způsobem získávala v dětství svůj hluboký a vřelý vztah ke psům, a že jí mnozí kamarádi pejskaři závidí její dětství se psy. Mnozí si totiž svého prvního psa pořizovali až za první vlastní výplatu, protože se jim jako dětem nepodařilo rodiče  ke koupi psa přemluvit. Výsledkem je její opravdu krásný vztah ke všemu živému a psům především. Proto jsem moc ráda, že mi chodí do salonu pomáhat zejména s koupáním a vyčesáváním našich svěřenců, ke kterým má skutečně velmi vlídný a profesionální přístup.

Co děláte ráda ve volném čase?

Ve svém volném čase, kterého tedy není mnoho, se snažím věnovat svým dvěma velkým pudlům. Věnujeme se nejen výcviku, ale také především výstavám, které mají moji kluci moc rádi. Představuje to pro ně především výlet a spoustu zážitků. Říkávám, že jsou kavárenské typy. Milují totiž hotely, penziony, restaurace, kavárny, ruch výstavního dění, přijímají velice potěšeně obdiv, kterého se jim vzhledem k jejich atraktivnímu vzhledu dostává. Přesně vědí, kdy se mohou začít znovu pohybovat, protože fotka už je hotová a podobně. Prostě jsou to tzv. "umělci života", kteří si umějí život užívat. Myslím, že by se to lidé měli od psů naučit - žít tady a teď.

K mým dalším koníčkům patří cestování, lyže, němčina, četba a asi bych nemohla spokojeně žít bez občasné kultury.