Nina Špitálníková dvakrát studovala v KLDR. Jsou naše představy o této zemi zkreslené?

Prohlédněte si fotografie Niny Špitálníkové
Zobrazit fotogalerii (6)
 

Jako jedna z mála měla Nina Špitálníková, studentka koreanistiky, možnost studovat v KLDR. A to hned dvakrát. O svých zkušenostech napsala knihu, která minulý měsíc vyšla. Jsou naše představy o KLDR zkreslené? Jak náročné bylo psát o jednom z nejproklínanějších totalitních režimů současnosti? Dozvíte se v rozhovoru

Asi nikdo z čtenářů si nedovede představit, co taková studijní stáž v KLDR obnáší. Mohla bys to trochu osvětlit? 
O studijní stáž v KLDR jsem usilovala několik let a upřímně jsem ani nedoufala, že by mé žádosti severokorejská strana někdy vyhověla. V roce 2011 jsem i díky práci Jiřího Fridy, tehdejšího chargé d'affaires na české ambasádě v Pchjongjangu, povolení k měsíčnímu pobytu na Kim Il-songově univerzitě poprvé dostala. Připravovat se na cestu moc nedalo, jelikož nikdo nic nevěděl. A hlavně bylo všechno opravdu narychlo. Severokorejská víza jsem obdržela týden, dva před odjezdem. Strach jsem vůbec nepociťovala, spíše takové zvláštní vzrušení, že se to opravdu děje. Druhý odjezd do KLDR už byl klidnější. Člověk věděl, co si vzít, na co se může připravit a co nechat domat.

Jak skvěle funguje propaganda v KLDR, tak funguje i propaganda vůči Severní Koreji.

Jaký byl kontakt s místními lidmi?
Kontakt s místními lidmi je velmi omezen. Severokorejci se snaží, aby se místní obyvatelé dostávali do styku s cizinci co nejméně. A i Severokorejci samotní se kontaktu vyhýbají. Každý rozhovor s cizincem se rovná vysvětlování tajné policii. Navíc Severokorejci, stejně jako Korejci z jižního sousedství, mají silnou nedůvěru vůči všemu cizímu. Kdo je velmi otevřený, to jsou děti. Asi jako všude na světě. Mávaly na nás, říkaly naučené fráze anglicky, a když jsme na ně spustili korejsky, vždy se začaly stydět a utíkat.

Myslíš, že se KLDR po smrti Kim Čong-ila nějak změnila?
KLDR se mění každým dnem. Má druhá studijní stáž se konala v roce 2012, 8 měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem. Již za tak krátkou dobu byly v Pchjongjangu viditelné změny. Černý trh začal být tolerovaný, takže ženy prodávající na ulici už před námi nemusely utíkat. Tato reforma způsobila vznik střední třídy v KLDR. Do země se více dostává západní zboží, což bylo nejvíce viditelné v odívání Severokorejců. Zároveň Kim Čong-un začal opakovat propagandistické vzorce používané Kim Il-songem, a to hlavně tvoření kultu osobnosti – vůdce otec národa. Po Pchjongjagnu začaly být budovány zábavní parky pro děti, aquaparky, Kim Čong-un rozdával dětem balíčky.

Myslíš, že je naše povědomí o KLDR zkreslené?
Určitě. I moje povědomí o KLDR bylo před mým prvním odjezdem zkreslené. Jak skvěle funguje propaganda v KLDR, tak funguje i propaganda vůči Severní Koreji. Žijeme v době, kdy média ukazují, co ukazovat chtějí. I když se často vzdálí od reality. Vždy je nutné se nad informacemi, které se dostávají ze Severní Koreji, zamyslet.

Nedávno jsi vydala knihu, jež se KLDR týká. Mohla bys o ní něco říct?
Má kniha Mezi dvěma Kimy je vyprávění ze studijního pobytu na Kim Il-songově univerzitě v Severní Koreji. Snažila jsem se kromě pobytu popsat i vysvětlit severokorejské reálie a poukázat na každodenní život Severokorejců.

Snažila jsem se kromě pobytu popsat i vysvětlit severokorejské reálie a poukázat na každodenní život Severokorejců.

Jak kniha vznikala? Psalo se ti o tématu jednoduše? 
Kniha je takové mé druhé dítě. Když jsem v dubnu podepsala smlouvu s nakladatelstvím NLN, tak by mě ani ve snu nenapadlo, co bude následovat. Neplánované těhotenství, opuštění partnerem, o měsíc dřívější porod. Jak se říká – člověk míní, pán bůh mění. Oproti původnímu plánu jsem knihu dopsala o rok později, ale je tam vše, co jsem do ní chtěla dát. A i díky tomuto "zpoždění" jsem narazila na polského fotografa Michala Huniewicze, který mi poskytl nádherné fotky ze svého severokorejského pobytu. Takže to tak asi mělo být.

Podléhala jsi při psaní nějaké autocenzuře – ať už proto, že sis říkala, že tohle už by ti čtenáři nevěřili, nebo proto, že o něčem jsi psát nechtěla nebo nemohla? 
Při psaní knihy jsem občas podléhala větší autocenzuře, než jsem si původně myslela. Vždy jsem řešila, jestli popsání reality nebude mít nějaký přímý dopad na osoby, kterých se to týká. Pokud jsem usoudila, že by z toho mohly mít nějaké problémy, tak jsem se rozhodla dané části vynechat.

Chystáš teď něco dalšího?
Teď jsme se s mým blízkým přítelem a skvělým spisovatelem Tomášem Zdenkem rozhodli, že společně napíšeme novou knihu – 30 případů majora Kima. Bude to příběh vycházející ze Severní Koreji, kde budou vykreslené mimo jiné i reálie KLDR – od založení, kdy ještě Kim Il-song nebyl přímo u moci, až po úplné ovládnutí země. Nechte se překvapit... :-)