Mona Lisa od dortu byla jen maličkost. "Obyčejný" obraz se stal slavným díky neuvěřitelné krádeži

Mona Lisa je dnes nejslavnějším obrazem na světě. Nebylo tomu tak vždycky
  |   zajímavost

Když se vydáte na prohlídku slavné pařížské galerie Louvre, jistě budou vaše kroky mířit za slavným portrétem Leonarda da Vinci. Pokud vám to však shluk zvědavců dovolí, tak spatříte Monu Lisu, která však svou celosvětovou slávu získala také díky jedné velmi povedené loupeži. Proč se policie domnívala, že v ní měl prsty samotný génius Pablo Picasso?

Ve sbírce obrazů galerie Louvre bylo toto věhlasné dílo Leonarda da Vinciho jedním z nejvzácnějších hned od chvíle, kdy slavné pařížské muzeum otevřelo svoje brány v roce 1793.

Fanatická obliba Mony Lisy však vznikla nikoli kvůli záhadnému pohledu manželky florentského obchodníka Francesca del Gioconda, ale díky krádeži jednoho chudého Itala Vincenza Peruggia. 21. srpna 1911 ji odnesl s lehkostí a bez větší pozornosti a trvalo dlouhé tři roky, než se vrátila na své původní místo.

Paradoxně byla hlavní motivace šikovného zlodějíčka navrátit obraz do Itálie, tedy podle jeho slov tam, kam patří. Než se mu to na malou chvíli podařilo, byl jeho obraz schován v nuzném pařížském příbytku za kamny.

Tisíce lidí se chodily nevěřícně koukat na prázdné místo v galerii Louvre, kde věhlasné dílo italského umělce okouzlovalo své návštěvníky. Právě tento moment byl pro Monu Lisu cestou, která z ní definitivně učinila nejslavnější obraz na světě. Jak se to celé odehrálo?

V pondělí ji nikdo nehlídá

Mladý Ital dokonale využil svých znalostí celé galerie, kde krátkou chvíli pracoval jako pomocník skláře, který instaloval ochranné skleněné tabule pro nejcennější exponáty. Jako každé pondělí byla galerie veřejnosti uzavřena a Vincenzo Peruggia ji navštívil již v neděli, aby si našel ideální místo a mohl zde bez povšimnutí přespat.

Druhý den se oblékl do bílého pláště, který úspěšně vzbudil dojem, že se jedná o jednoho ze zaměstnanců slavného muzea. V té době celý objekt hlídalo pouze deset strážníků a žádné alarmy ještě nefungovaly. Vyrazil tak přímo za Monou Lisou, sundal ji ze zdi a vložil si ji pod bílý plášť.

S nevelkou malbou se schoval na zaměstnanecké schodiště, kde ji zbavil rámu a ochranného skla, na kterém zanechal otisk prstu. Útěk bočním východem napoprvé úplně nevyšel, ale neztratil v tu chvíli hlavu. Počkal si na jednoho ze zaměstnanců, který mu odemkl. Mona Lisa byla pryč. Zaměstnanci muzea si zmizení tohoto nesmírně vzácného obrazu všimli až o den později a strhlo se doslova šílenství.

Mediální humbuk

Noviny se předháněly v senzačních titulcích. Novináři i veřejnost kritizovali vedení galerie a ředitel pochopitelně ze svého místa odstoupil. Policie měla minimum stop, které by je mohly dovést k pachateli. Jedinou stopou byl odložený rám na schodišti.

Po obrazu se však slehla zem. Paradoxně se však během vyšetřování policisté ocitli v bytě samotného zloděje Peruggii. Jeho alibi bylo uvěřitelné, přestože byl obraz jen několik centimetrů od nich schovaný v dřevené bedně u kamen v jeho bytě.  

Stopa však policii zavedla úplně jiným směrem. Ta se týkala dvou slavných umělců, kteří v souvislosti s krádežemi z Louvru neměli úplně čisté svědomí. Jednalo se o slavného malíře Pabla Picassa a básníka Guillauma Apollinaira. Ti se totiž podíleli na krádeži několika starověkých iberských sošek.

Básník byl kvůli této souvislosti držen ve vězení pět dní a Picasso byl pouze vyslýchán francouzskou policií. Údajně se však při podezření a výslechu třásl jako osika. Oni však s krádeží Mony Lisy neměli nic společného, což postupně docházelo i vyšetřovatelům. Jak se nakonec přišlo na chudého Itala s nejvzácnějším obrazem na světě?

Stopa po dvou letech

Beznaděj přeťala až náhoda. V listopadu roku 1913 dostal majitel obchodu s uměleckými předměty Alfredo Geri dopis z Paříže, kde jakýsi Vincenzo Leonardi nabízel zmizelou Monu Lisu.

Sběratel dopis vnímal jako žert, ale stejně ho ukázal řediteli slavné florentské galerie Uffizi Giovannimu Poggimu. Ten se s Leonardim spojil a domluvili se na předání a zároveň ho ujistil, že se nemusí bát toho, že by informoval policii. Leonardi tak přivezl obraz do Florencie v dřevěném kufru s dvojitým dnem.

Poggi se ujistil, že je obraz pravý, a porušil svůj slib. Zavolal tedy policii, ta zjistila, že žádný Leonardi neexistuje, protože se ve skutečnosti jedná o Vincenza Peruggiu. Obraz byl nalezen v kufru pod postelí a zlodějíček si odseděl pouhých sedm měsíců.

Obraz se po své záchraně vydal na cestu Itálií, kde se na něj přišly podívat statisíce návštěvníků. Do Louvru byla Mona Lisa zavěšena v lednu roku 1914 a celý neuvěřitelný příběh slavného portrétu Leonarda da Vinciho byl u konce. I díky této skutečnosti se stala Mona Lisa nejslavnějším obrazem na světě, který dnes navštěvují ročně miliony lidí. Zda se však jedná o obdiv či jen skalp na sociální sítě, je už otázkou na jiný článek.

Zdroj: denik.cz, plus.rozhlas.cz

KAM DÁL: Franz Kafka byl ve své době za podivína. Uspěl by ale se svými kousky i dnes, kdy je svět plný "bláznů"?

Klíčová slova: