Dagmar (82): Vůbec jsem nemohla dýchat, dost mě to vyděsilo. Verdikt lékařů byl jasný

Dagmar kouřila od dvacet let minimálně krabičku denně
  |   zajímavost

Kouřila po většinu života. Když jí lékaři společně se zápalem plic diagnostikovali chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN), paní Dagmar (82) z Hradce Králové věděla, že musí okamžitě přestat, pokud se chce vyhnout dalším komplikacím. Více než 20 let bez jediné cigarety a důsledná léčba nakonec vedly k tomu, že postup choroby výrazně zpomalil.

S dýcháním do roku 2000 žádné problémy neměla, maximálně si občas odkašlala. „Ale zápal plic mě položil. Vůbec jsem nemohla dýchat a dost mě to vyděsilo,“ popisuje paní Dagmar. Verdikt lékařů byl jasný - v nemocnici jí objevili CHOPN a doporučili přestat okamžitě kouřit, jinak se nemoc bude jen zhoršovat.

Kouřila celý dospělý život

Chronická obstrukční plicní nemoc je nevyléčitelné onemocnění. „Dochází u něj k zužování (obstrukci) dýchacích cest vlivem chronického zánětu,“ vysvětluje MUDr. Vladimír Koblížek. Kouření je podle něj jedním z hlavních rizikových faktorů. „Kouřila jsem celý dospělý život, začala jsem asi ve dvaceti letech, minimálně krabičku denně. Kupodivu úplně přestat zas tak těžké nebylo. Po zápalu plic jsem na cigarety neměla ani pomyšlení a jenom z představy, že bych si měla zapálit, se mi dělalo špatně,“ popisuje paní Dagmar, která se před důchodem živila jako prodavačka.

Lékaři jí tehdy předepsali inhalační léčbu, jež pomáhá zklidňovat zánět a znovu zprůchodňovat dýchací cesty. „Nikdy jsem nebyla žádný velký sportovec, ale časem jsem si koupila kolo a začala na něm jezdit, v důchodu jsem na to měla spoustu času. Nedělalo mi problém ujet 50–60 kilometrů za den a cítila jsem se moc dobře,“ říká. Díky odložení cigaret a dodržování léčby se paní Dagmar podařilo vývoj nemoci během následujících 20 let výrazně zpomalit a na kontrolách se jí od plicních lékařů dostává jen slov chvály.

Pacientka má buldočí výdrž

V loňském roce však musela cyklistika nedobrovolně trochu stranou. „Prodělala jsem covid a chvíli mi trvalo, než jsem se z něj vzpamatovala. Naštěstí se mi tehdy nedostal na plíce, to by bylo hodně špatné. Ale i tak jsem marodila snad tři týdny a bylo to opravdu hodně nepříjemné, popisuje. Nechala se očkovat i podpůrnou dávkou očkování a už částečně i nabrala ztracenou formu. „Loni to nebylo nic moc, byla jsem ráda, když jsem ujela 30 kilometrů. Letos se to zlepšilo, závodník už ze mě nebude, ale mám radost, že zvládnu víc než po covidu,“ uzavírá Dagmar.

„Případ paní Dagmar je zcela reálný, pacientku musím pochválit za její doslova buldočí výdrž a sebekázeň: nejprve když se jí podařilo úplně a natrvalo přestat s kouřením cigaret a podruhé za její cestu ke sportu po 60. roce věku. Tyto dvě skutečnosti spolu s pravidelnou kombinovanou inhalační léčbou se nepochybně spolupodílejí na tom, že onemocnění CHOPN u paní Dagmar progreduje jen velmi, velmi pomalu. Dalo by se říct, že choroba je dlouhodobě stabilní a že nijak nezkrátí délku jejího života,“ říká ošetřující lékař pacientky Vladimír Koblížek.

KAM DÁL: Srdce potřebuje železo, ale kde ho vzít? Profesor Linhart vysvětluje, kdy a komu hrozí nebezpečí.