Všichni jsou první, jen vy jste poslední! Pamětník vzpomíná na hlášky soudruhů

Služba socialistické vlasti většinou nebyla žádná procházka růžovou zahradou
Foto: Čtidoma / vytvořeno pomocí Blink Image Creator
Zobrazit fotogalerii (3)
Služba socialistické vlasti většinou nebyla žádná procházka růžovou zahradou
glosa

K tak zvané socialistické armádě a k proklamovanému boji za mír cítil vždy vnitřní odpor. A manýry našeho „socialistického“ státu mu lezly krkem. Pavel Beneš do „zeleného“ logicky nechtěl, získat modrou knížku se mu ale nepodařilo. „Díky ‚zdravotním‘ problémům jsem alespoň snížil svoji vojenskou upotřebitelnost a dostal jsem se do zdravotní kategorie C,“ řekl s úsměvem pro Čtidoma.cz a přidal pár svých historek z doby, na kterou už dnes vzpomíná s humorem.

reklama

Jako vysokoškolák musel Pavel Beneš absolvovat tzv. vojenskou přípravu při škole. Tenkrát na to každá vysoká škola měla tzv. Katedru vojenské přípravy. „Ta naše měla sídlo v Konviktské ulici. Od prvního ročníku do čtvrtého včetně jsme měli jednou týdně celý den vojnu. Většinou na učebně, občas na cvičáku v Motole či na Vypichu. Tenkrát tam byly holé pláně. V učebně do nás lili nějaké teorie, občas proložené zkazkami o hrdinnosti sovětské armády,“ vysvětloval pro Čtidoma.cz.

Koně je třeba zapřahat hlavou ve směru jízdy

Samozřejmě museli biflovat vojenské předměty, což dle slov pana Beneše každého k smrti nudilo. I když některé socialistické vojenské předpisy pobavily. Jako třeba nařízení, že koně je třeba zapřahat hlavou ve směru jízdy. Na to se nedá nic moc namítat.

„Na druhou stranu vidina, že po zdárném absolvování školy bude naše prezenční služba místo dvou let pouze půl roku, byl pádný důvod to všechno vydržet. Na cvičáku nás buzerovali tzv. pořadovou přípravou – v řad nastoupit, vpravo bok, vlevo bok, čelem vzad, pochodem v chod, zastavit stát, pozor, pohov, plížením, plazením vpřed, plyn – masky nasadit a podobné blbiny. Kabela s plynovou maskou byla naše samozřejmá výbava. Tu jsme museli nosit i na učebnu, stejně tak jako jakýsi zelený mundúr, který měl suplovat uniformu.

Po stopách Rommelových vojsk

Občas museli na zteč do kopce. O prázdninách mezi prvním a druhým a pak třetím a čtvrtým ročníkem strávili celý měsíc na vojenském cvičení. „To první se odehrálo na Slovensku, na cvičišti u Malacek, kde údajně cvičil Rommel svá tanková vojska v přípravě na Saharu. Ten rok, co jsme tam byli, byl teplotně mimořádný a tu Saharu nám to připomínalo. Ten měsíc měl pro nás být něco jako přijímač normální vojny.

Když se tam dostavili a přidělili jim ubikace, první krok, kterým demonstrovali svou nadvládu (nadvládu armády nad civilem, který nechce být vojínem) bylo stříhání vlasů na krátko. „Do jisté míry by se to dalo označit za hanobení vzhledu. Vyhnutí ale nebylo. Měsíc byl vlastně věnován organizované buzeraci až na doraz. Byli jsme neustále v poklusu. Stále nějaké nástupy, v noci cvičné poplachy, plazení se po vyprahlých stráních, noční hlídky, služby v kuchyni (škrábání brambor), noční služby dozorčího útvaru, zrychlený přesun (10 kilometrů) apod. Bylo třeba pokořit a přepnout ty civily do odevzdání se vojenské mašinérii. Něco jako mleté maso, které pak můžete tvarovat, jak se vám zachce.“

Opozdilcem byl stále stejný voják

Do dneška si pan Beneš pamatuje jednu hlášku z nočních poplachů. „Pro nástup při poplachu existovala časová norma, která musela být naplněna, aby to splnilo účel. Snad to bylo asi pět minut od probuzení do nástupu ve dvojstupu před budovou. Na schodech to býval pěkný mazec, když jsme ve chvatu skákali jeden přes druhého. Ke zraněním naštěstí nedošlo. Jednou se nám ty poplachy nějak nedařily a museli jsme je několikrát opakovat, tj. vrátit se na ubikaci, převléknout se do nočního úboru, zalehnout a za nějakou dobu znovu poplach. Opozdilcem byl tenkrát stále ten stejný voják. A když už to byl třetí poplach a opět dobíhal jako poslední, tak se na něj důstojník rozeřval: ‚Preboha, ako je to možné, všeci sú prví a vy jste stále poslední!‘ Trochu slovensky, trochu moravsky, kdoví odkud byl.“

Slováci si potřebovali něco kompenzovat

Honili je tam svobodníci a desátníci od mazáků a navíc Slováci, kteří měli potřebu si kompenzovat mindrák a ty Čehúny nemilovali. „‚My vám tu vysokou z hlavy vyženem‘ a podobné hlášky byly téměř na denním pořádku. Na druhou stranu nám to vylepšilo fyzičku a otužilo nervy.“

Další cvičení, které se odehrálo o prázdninách za dva roky nato, už byl měsíc skutečné odborné přípravy. Paradoxní bylo, že na strojní fakultě vyčlenili část studentů na odbornost „technik pro rádio“, a to ještě u letců, přesto, že zbytek studentů měl odbornost tankista. „Další paradox byl, že jsme se na fakultě k té elektronice nikdy nedostali ani slovem a začali to do nás lít až ten měsíc soustředění. Celé se to odehrávalo ve vojenském prostoru Luštěnice – mezi Mladou Boleslaví a Nymburkem,“ dodal pro Čtidoma.cz pan Beneš.

Máte také vzpomínky na službu v armádě? Napište nám na mail martin.chalupa@ctidoma.cz, váš příběh rádi zveřejníme. Pokud připojíte fotky, taktéž je k článku rádi přidáme.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Objev v mayském chrámu odhalil, jak civilizace skončila. Dnes se blížíme do stejného bodu.

reklama
#vojna #socialismus #komunisté #Nepolitická publicistika

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

reklama
Máte zajímavou informaci? Chcete spolupracovat?
Kontaktujte šéfredaktora Martina Chalupu: chalupa@ctidoma.cz

© Centa, a.s.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu společnosti Centa,a.s. je zakázáno. Čtenář svým přihlášením do jakékoli soutěže na našem webu dává souhlas s tím, že v případě, že se stane výhercem této soutěže, může být jeho jméno na webu publikováno. Centa, a.s. využívala licenci ČTK a využívá fotografie z Depositphotos.