Co Lindu rajcuje? Vlasy, krev a nekrofilie

Linda vyobrazuje smrt malováním
Zobrazit fotogalerii (23)
 

Linda (20) má slabost pro mužské vlasy a ráda se koupe v krvi. Vzrušuje ji smrt a umírání. Smrt vyobrazuje i malováním. Co je pseudo nekrofilie a jak se projevuje? Otevřená zpověď.

Zmínila jsi, že máš fetiš (úchylku) na vlasy. Co to přesně znamená?

Jako mladší mě zvláštním způsobem přitahovali lidí, který měli dlouhý vlasy. Ráda jsem se jich dotýkala, česala je, zaplejtala copánky, ale nebylo v tom nic sexuálního. Nevím přesně, kdy jsem si uvědomila, že je to něco víc než obvyklý zaujetí. Asi to přišlo tak nějak postupně. Největší problém nastal ve chvíli, kdy si můj přítel chtěl nechat ostříhat svý dlouhý a hodně kvalitní vlasy a já tu představu neunesla.

Došlo to až tak daleko, že když na sobě necítím dotyk jeho vlasů nebo jejich vůni, mám problém se při sexu udělat. Mám ráda jejich hebkost a jak jsou chladnější oproti horký kůži. Dokážu na ty vlasy zírat hodiny a nenabažím se jich. Nevím, proč by měly být považovány za symbol krásy jen u žen, u mužů to vidím stejně. Je to takovej symbol mladí, síly a nespoutanosti.

Vybíráš si tedy partnery jenom s dlouhými vlasy?

Ano, muži s krátkými vlasy mě vůbec nepřitahujou. Je to dost povrchní, ale prostě se mi krátký vlasy nelíběj. Byla jsem kdysi zamilovaná do kluka, co měl delší vlasy a když se nechal ostříhat, začal mě fyzicky odpuzovat, nemohla jsem si pomoct.

Jak vypadá tvoje fetiš na krev? Můžeš to popsat?
Dřív se mi dělalo z krve špatně. Nic zvláštního, spousta lidí nevydrží pohled na krev, obzvlášť ne na jejich vlastní. A je pravda, že do dneška, když mám jít třeba na odběr krve, skoro omdlívám. Myslím ale, že je to tím, že považuju krev a praktiky s ní spojené za něco hodně intimního.

A když mi odebírá krev cizí člověk v cizím prostředí, je to takový malý sexuální obtěžování. Ráda experimentuju s play piercingem, k tomu krev patří. Chladnej kov a horká krev je skvělej kontrast. Taky mám ráda vůni krve a její chuť.

Jak se tvoje fetiš na krev projevuje v praxi? A co přesně je play piercing?

Play piercing je dočasný propíchnutí kůže jehlou, či kanylou. S pomocí jehel se můžou vytvářet na kůži různý, většinou geometrický obrazce. Můžou se potom třeba ohraničit i mašličkou.

Potom, co se jehly vytáhnou, teče z míst vpichu krev, a tu pak ráda olizuju, případně se ráda dívám, jak stejká po kůži. Ráda ji i rozmatlávám po celým těle. Mezi další aktivity patří třeba i pořezání nožem, s krví se dají i malovat obrázky. Všechno je jen na představivosti.

Děláš to tedy kvůli krvi, nebo jde o formu sebepoškozování?

Mám ráda i tu bolest, ráda ji zpusobuju i druhejm. Jsem masochistka i sadistka zároveň. Jako sebepoškozování to neberu, mám se ráda, neléčím si tím depky.

Smrt na křídlech

Co znamená ve tvém podání pseudonekrofilie?
Dost si to idealizuju, ale často si predstavuju tu chvíli, kdy člověk umírá, jeho odevzdanej pohled, a pak už jen skelný oči. A bezvládný tělo, který čeká jen na mě. Ideální je všude krev a vytrhaný vlasy v marným boji o život.

Vlastně v mých představách hrajou moje fetiše a nekrofilie nejdůležitější roli. Ráda si prohlížím reálný obrázky mrtvejch lidí. Neodpuzuje mě to, naopak se mi to líbí. Přemýšlím, jak a proč zemřeli.

Pseudonekrofilie v mým podání vypadá asi tak, že kluk si lehne a dělá mrtvýho, nehejbe se, mlčí, nechá se sebou manipulovat, jak se mi zlíbí. Mám to ráda i opačně, kdy dělám mrtvou já.

Ono se to nezdá, ale je neskutečně těžký nevydat při sexu ani hlásku, navíc mít víceméně zavřený oči, nevědět, co se děje. To je na tom asi to rajcovní. Člověk, kterej je zrovna v aktivní roli, pak myslí jen na svoje uspokojení, což je pro mou subinkovskou stránku bezvadný.

Je to trochu jako bondage, ale chce to víc disciplíny. Člověk, co je svazanej, se hejbat prostě moc nemůže, i kdyby chtěl.

Zkoušíte pseudonekrofilii jen se současným partnerem, nebo ji ,,musíš" mít v rámci každého vztahu?

V podstatě jsem na tuhle svou úchylku přišla až se současným přítelem, ale předpokládám, že by mi to chybělo, kdybych ji s někým jiným nemohla provádět.

Lindino tetování podle vlastního návrhu

Co je na tom vzrušující? Ten pocit, že se druhý nemůže hýbat, nebo představa, že je skutečně “jako mrtvý”?

Představa, že je mrtvý. I když se s tím samozřejmě pojí i to, že se nemůže hejbat. Jako sadistce by se mi líbilo někoho umučit až k smrti a dívat se, jak ten člověk trpí a jak prosí, mít ho ve svý moci. To mě na tom nejvíc vzrušuje. Mám ráda ty kontrasty tepla a chladu, života a smrti, boje o život a poddání se.

Předpokládám, že zůstává v tomto směru jen u představ.

Samozřejmě. Jinak bych už asi neseděla doma, ale ve vězení. A tam se mi moc nechce.

Masturbuješ u obrázků mrtvol, nebo videí, kde jsou vidět mrtví lidé?

Jo, občas to vyhledávám, ráda se na to dívám. Spíš opravdovejch lidí. Nekrofilní videa mě iritujou, přijde mi, že jsou nedomyšlený a nereálný.

Stalo se ti někdy, že jsi viděla reálnou mrtvolu člověka? Jak na takové situace reaguješ?

Úplně nevím, jak odpovědět. Jde o to, že normální člověk má určitý vyhraněný typy (vzhledově) lidí, který ho přitahujou. Jen v mým případě mě přitahujou stejně tak po smrti. Není to tak, že by mě vzrušovala každá mrtvola jen proto, že je mrtvá.

I když to má samozřejmě taky svoje kouzlo. Už dlouho hledám nějakou brigádu v márnici, abych si rozšířila obzory. Nechci ty mrtvoly nějak sexuálně obtěžovat, jen bych se o ně ráda starala. Smrt jako taková mi přijde zajímavá svou tajemností.

Když tě přitahuje smrt jako taková, platí to tak např. u mrtvých zvířat? Nebo se fascinace smrtí vztahuje jen na lidi?

Smrt jako taková mě přitahuje tak nějak všeobecně, tudíž i smrt zvířat, ale mrtvý zvířata mě po sexuální stránce nerajcujou. Naopak mně třeba vadí velkochovy, ale i války, což mi přijde trochu paradoxní. Ale to beru spíš ze společensky-politickýho hlediska, pokládám to za zbytečnou smrt. Na druhou stranu je zajímavý sledovat, co všechno lidi "dokážou".

Přivádí mě to trochu k otázce, zda jsi někdy pomyslela na sebevraždu?

Párkrát jo, ale to byly takový dospívající depky, mám se moc ráda na to, abych to udělala. Ale ráda poslouchám příběhy lidí, který se o to pokusili, nebo ji dokonali. Pár případů jsem zažila osobně, kdy jsem se dostala do situace, kdy se někdo mně blizký chtěl zabít. Naštěstí záchranáři i policie odvádějí svou práci dobře. 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru