Bylo mi tou dobou čtyřicet let a do té doby se nám s Václavem nedařilo počít dítě. Myslela jsem, že nemůžeme mít děti. Nikdy jsme nešli k lékaři, protože Václav doktory odmítal. I kdyby byl býval na smrtelné posteli, asi by nikam nešel. A já jsem se smířila s tím, že jsem neplodná. Roky jsem si to dávala za vinu.
Byla jsem pořád sama
Měla jsem totiž dost času nad vším přemýšlet. Václav vlastnil velkou firmu na výrobu dřevěných hraček. Trávil tam většinu času a já byla věčně sama, dokázal nás ale zajistit natolik, že jsem nemusela pracovat. Myslel, že mi tím dělá laskavost. Jenže já nebyla zrovna společenský člověk, kamarádek jsem tolik neměla… A tak jsem většinu času doma uklízela.
Když jsme předělávali zahradu, seznámila jsem se s Jindrou. Víte, nebyl to vlastně žádný krasavec na první pohled. Měl ale neuvěřitelné charisma a poslouchal mě. To je něco, co jsem od vytíženého manžela už dlouho nezažila. Párkrát jsme si spolu užili krásnou noc a on později odjel do cizího města zase na další zakázku.
Osudová pravda
Za pár týdnů jsem zjistila, že jsem těhotná. Tehdy mě okamžitě napadlo, že je to Jindry. V té době už jsme spolu s Václavem měli sex jen občas. Vlastně ani nevím, jestli to léto zrovna nebylo celé bez jakýchkoliv milostných chvilek. Nebyl čas, chuť. Asi už jsme si nebyli vzácní.
Ještě ten večer jsem mu to přiznala. A víte, co on? Měl radost. Řekla jsem mu, že to není jeho, že se tohle stalo. A on byl tak nadšený, že by měl konečně rodinu, že mi odpustil úplně všechno. Syn se narodil, dělal nám radost a dneska už se o tom vůbec nebavíme. Nakonec si k nám to dítě prostě cestu našlo...
Zdroj: autorka vycházela z vyprávění paní Jitky
KAM DÁL: Předmanželská smlouva nemusí být strašák. Klidně díky ní můžete vydělat něco navíc.
