Tereza (49): Matku už nechci vidět, ať klidně zemře sama. Za to, co mi udělala, si soucit nezaslouží

Něco takového prostě vidět nechcete...
 

Byly jako sestry nebo nejlepší kamarádky. Vše se změnilo během jednoho letního odpoledne. Tereza teď své matce nemůže přijít na jméno, dá se hovořit o čisté nenávisti. Přesto, že od onoho osudného dne uplynulo už dlouhých dvacet let. 

Měl to být klasický letní den. Sluníčko svítilo, paní Tereza s maminkou se rozhodly, že se budou na zahradě opalovat. „Žádné plány jsme si na tento den nedělaly. Chtěly jsme prostě jen lenošit. Zná to asi každý. Léto, dovolená...,“ vzpomíná dnes na den, který měl změnit hned několik životů.

Byli jsme do sebe moc zamilovaní

Za pár hodin měl dorazit na víkend manžel paní Terezy. Pracoval v jiném městě, partneři se poslední měsíc moc neviděli. Takže se Tereza logicky těšila. „Chtěli jsme si ten víkend opravdu užít. Myslím, že jsme do sebe tenkrát byli ještě zamilovaní. Psali jsme si pravidelně zprávy, volali jsme si.“

Ideální manželství ale mělo už brzy skončit. Pan Karel dorazil brzy, v práci dostal půl dne volno, takže už kolem jedné odpoledne byl u Terezy. Byla jsem moc ráda. Měl hlad, tak jsem se rozhodla, že skočím na rychlý nákup a udělám mu něco dobrého. Byla to otázka půl hodinky, obchod byl kousek.“

Tohle vidět nechtěla

Ještě dnes si Tereza přesně pamatuje, co koupila. „Chtěla jsem mu udělat špagety s kuřecím masem, houbami, nivou a smetanou. Kalorická bomba, ale měl to rád.“ Když se ale vrátila a otevřela branku, na zahradě viděla něco, o čem nikdy nepřemýšlela ani v těch nejhorších snech.

Její manžel a matka k ní byli na lehátku zády, takže neviděli, že přišla. „Mazal jí krémem, klečel za ní a držel ji za prsa. Když jsem přišla blíž, slyšela jsem, jak jí říká, že takový materiál ještě nikdy neviděl,“ popisuje ještě dnes viditelně zaskočená Tereza.

Byla jako ve snu, hlavně pryč

Jak měla v ruce tašku s nákupem, praštila jí manžela do zad tak silně, až igelitka praskla a smetana se rozprskla po jejich tělech. „Jediné, čeho lituji, je, že jsem ho neflákla víc. A do hlavy,“ tvrdí Tereza. Utekla do domu, rychle si vzala nejnutnější věci a odjela. „Byla jsem jako ve snách. Nevím, jestli mi něco říkali, nebo co se vlastně dělo. Chtěla jsem hlavně pryč.“

Manželovi po několika měsících odpustila. Nebo spíš neměla nic proti tomu, aby spolu dál žili. „Už to ale nikdy nebylo jako dřív. Dokážeme spolu fungovat, ale pořád to v sobě mám.“ Naopak matku od té doby neviděla. Nechce, nevěří jí a má pocit, že ji zradila. „Ať klidně umře. Sama ve svém hříchu.“

(v příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační)

KAM DÁL: