Černý pás v karate, skvělá imunita. Přesto měsíce bojovala s covidem, teď musí odpočívat i při plnění pračky

Nikdo nečekal, jak moc nemoc zasáhne do života do té doby aktivní ženy
 

Už dávno neplatí, že nemoc covid-19 působí těžký průběh pouze starším lidem, kteří mají slabou imunitu. Důkazem budiž i Ruth Mooreová ze skotského East Kilbride. Zdravá žena, která si celý život budovala imunitu a pravidelně sportovala. Dokonce vlastní černý pás v karate. Přesto se zákeřnou nemocí bojovala dlouhé měsíce a z jejích následků se stále nemůže vzpamatovat.

Maminka tří dcer byla svým okolím považována za silnou ženu, kterou jen tak něco nezlomí. Pak ale přišel nový typ koronaviru a její život se obrátil vzhůru nohama. Ze silné ženy, která byla zvyklá pravidelně sportovat, je dnes unavená devětačtyřicetiletá dáma, která se zadýchává i při plnění pračky a musí si několikrát odpočinou, píše web East Kilbride News.

Covid měla téměř celá rodina

V říjnu loňského roku se téměř celá její rodina nakazila nemocí covid-19. Ruth byla se svou 79letou maminkou hospitalizována v Hairmyresovy nemocnici, manžel James a jejich dvě ze tří dcer měli jen lehký průběh a léčili se doma. Předpokládala přitom, že pokud bude mít někdo těžký průběh, bude to právě její maminka, která trpí plicní chronickou obstrukční nemocí.

U paní Glorie naštěstí vážnější komplikace nenastaly a byla brzy převezena zpět domů. V nemocnici tak zůstala jen Ruth a několik měsíců bojovala jak se samotnou nemocí, tak s jejími následky. 

Nebrala léky, pečovala o sebe

Projevil se u ní tzv. long-covid neboli postcovidový syndrom, což někteří odborníci označují jako "pandemii, která přichází za pandemií". Výzkum je stále ještě v plenkách a žádná pořádná a jasně definovaná léčba neexistuje„Byla jsem mladá, nebrala jsem žádné léky, celý život jsem o sebe pečovala. Teď beru prášky, často nemohu popadnout dech a jen si říkám, zda se ještě někdy vrátím k bývalému životu,“ řekla pro East Kilbride News nešťastná žena.

Na její otázku nikdo nezná odpověď. „Do poloviny ledna jsem ani nevyšla schody. Hned jsem byla unavená. Jednouduché věci jako třeba mytí nádobí pro mě byly něco neuvěřitelně těžkého. Nikdy jsem si nepředstavovala, že to bude takto pekelné.“

Co bude dál? To neví nikdo

Ruth si uvědomuje, že následky si zřejmě ponese hodně dlouho, možná až do konce života. „Myslím, že mám nižší kapacitu plic a nevydržím zdaleka to co před nemocí. Nechápejte mě špatně, vím, že je na tom hodně lidí hůře a někteří bohužel umírají. Jen si říkám, co je tohle za nemoc.“

Skotka má problém večer usnout, ráno zase vstát. Propadá se do letargie, s únavou se budí. Problém je oblékání i čištění zubů. „Říkala jsem si, že budu v pořádku, pořád jsem si to opakovala. Ale pak to šlo hrozně rychle. Nikdo to nečekal,“ vzpomíná Ruth na chvíle, než byla převezena do nemocnice. Několik dnů nebyla schopna pohybu, popisuje zejména bolest žeber a ledvin. Pak se přidala horečka a začala ztrácet vědomí. „Manžel tedy okamžitě zavolal sanitku. To, co se dělo potom, nepřeji nikomu. A co bude dál? To netuším. Nikdo to netuší...“

KAM DÁL: Po 68 letech vyšel z vězení, rodina i přátelé jsou po smrti. Největší šok však zažil přímo na ulici.