Původní podoba Vítězného náměstí z hlavy architekta a urbanisty Antonína Engela se nikdy kompletně nestihla dokončit. Obelisk uprostřed chybí a z náměstí je spíše kruhový objezd. Rozsáhlá zelená plocha, která o víkendech patří farmářským trhům, však měla být monumentální vstupní bránou do světa vysokoškolského vzdělání.
Byť metropolitní plán zapracoval tento kousek dejvické zeleně, jako stavební parcelu, Engelova původní představa zůstane zcela jistě pouze na papíře. Jméno tohoto architekta a urbanisty je však pro Prahu 6 více než určující. Vtiskl totiž řád a tvář nejenom areálu vysokých škol, ale také narýsoval ve 20 letech podobu Dejvic a Bubenče. Rukopis je patrný na většině budov, ale v celém kampusu můžeme vidět stavby z 60., 70. a 80.let.
Dlouhých dvacet let se následně nic nedělo, až v roce 2009 byla otevřena jedna z moderních ikonických staveb Prahy Národní technická knihovna od ateliéru Projektil, která se stala nepsaným centrem celého areálu. Tím však výstavba neskončila, vznikla nová fakulta architektury od Aleny Šrámkové.
Místo, kde to žije
Při návštěvě kampusu Dejvic je charakteristický proud mladých lidí, kteří přecházejí z jedné přednášky na druhou. Rozsáhlý areál tak není tichým místem na mapě, ale naopak zde tepe život. Tomu pomohla již zmíněná realizace Národní technické knihovny, která neslouží pouze knihám, ale můžete zde navštívit galerii, ale také kavárnu, kde se scházejí jak studenti, tak zdejší usedlíci.
Na zelených prostranstvých se během dní zahalených sluncem setkávají studenti po přednáškách, aby si zde v klidné studentské čtvrti odpočinuli u piva na improvizovaném pikniku. S tím souvisí také existence Masarykovy koleje, která vznikla také podle návrhu Antonína Engela v letech 1923 - 1925. Největší stavební boom proběhl právě ve zmíněných dvacátých letech a nesoustředil se pouze na budovy sloužící vzdělávání. V letech 1925-1927 byla zrealizována budova semináře a kostela sv. Vojtěcha, kde dnes sídlí Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy.
Ve třicátých letech se výstavba zastavila kvůli hospodářské krizi, a tak mnoho návrhů nebylo vůbec realizováno. Během druhé světové války obsadili budovy areálu nacisté. Až na konci padesátých let zvítězil návrh skupiny architektů Františka Čermáka, Gustava Paula, Vladimíra Hladíka a Jiřího Liberského, který se postupně několik let realizoval ve třech etapách. Oproti Engelově přísné linii se jednalo o poněkud volnější architektonické realizace. Proces výstavby těchto návrhů skončil až v polovině roku 1983.
Klid a umění
Při důkladné procházce areálem si nelze nevšimnout hned několika uměleckých realizací ve veřejném prostoru. Ta nejdiskutovanější pochází z nedávné doby a jde o lavičku Václava Havla. Mnoho lidí ji pokládá za předraženou a nedávno se proslavila hlavně tím, že se na ni nechal vyfotografovat Miloš Jakeš. Absurdnost situace hodná díla prezidenta a dramatika Václava Havla získala svoji pomyslnou korunu.
Oficiální projekt Kampus Dejvice vznikl v roce 2015 a vychází z faktu, že byla otevřena nezávislá půda v celém areálu, a to v Národní technické knihovně, která slouží všem, kteří ji navštíví. Kampus Dejvice se tak stará o propojení zdejších fakult a jejich volnočasových aktivit. Jedná se o společenské přednášky, kulturní akce, ale také péči o veřejný prostor.
Jedno z nejdůležitějších vzdělávacích míst Prahy se tak pyšní nejenom zajímavou a pestrou architekturou, ale také společenským životem a kulturou. Jedná se o živý organismus nezatížený turismem či lacinými atrakcemi. Na své si zde přijdou rodiny s dětmi i senioři, protože kampus v Dejvicích už nepatří pouze studentům. Zkrátit si zde cestu se tak bezpochyby vyplatí.
KAM DÁL: Místo, kde by chtěl žít každý mladý. Strossmayerovo náměstí tepe ve dne i v noci
