Už delší dobu panují zmatky kolem toho, co vlastně ničí všechna ta vzdálená ruská skladiště, základny a velitelství. Poprvé rozpory vznikly kolem potopení křižníku Moskva. „Byla to nehoda, jeden námořník zřejmě nedopalkem odpálil munici na palubě a ta explodovala. Rozhodně to nebyli žádní Ukrajinci, ti by nic takového nedokázali,“ tvrdil na tiskové konferenci mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Málokdo tomu věřil, spekulovalo se o raketách Neptun nebo jiných dalekonosných střelách.
Vajgly v muničáku, neskutečné!
Od té doby ale podobných případů přibylo. Do vzduchu vyletělo letiště na Krymu, velitelské stanoviště 300 kilometrů za frontou, vojenská základna na Sachalinu… Ve světě zavládlo nadšení, Ukrajinci zřejmě dostali zázračné zbraně a jsou s nimi schopní zasáhnout jakékoliv místo v Rusku. Jenže Peskov a Zacharovová tvrdili stále totéž, jde o chybu neopatrných ruských vojáků.
Zřejmě lehce přiopilá Maria Zacharovová se na jedné tiskovce nechala unést svými emocemi, když prohlásila: „Jsou to všechno hlupáci! Nechají vajgly ležet v muničáku, co vám na to mám říct? Ano, naše armáda je nejlepší na světě, naše zbraně fungují podle našich ruských fyzikálních zákonů, tudíž jsou mnohem lepší, než co má k dispozici nepřítel, jenže co je nám to platné, když naši vojáci prostě nedodržují základní bezpečnostní předpisy. Je to strašné, tohle nám prohraje vál… teda speciální vojenskou operaci!“
Bouchlo to, asi ptáčci
Analytici se nicméně shodují v tom, že jde o tradiční ruské výmluvy, aby nemuseli přiznat, že je ničí dalekonosné zbraně Ukrajinců. Jenže jak nám řekl profesor Jevgenij Ignatěv, toho času pobývající jako uprchlík v České republice, Rusové skutečně mluví pravdu. „Ano, byly to vajgly, che che, skutečně. Všecky ty výbuchy, všecko cigaretky, takhle jsme to dělali. Pracovali jsme na tom léta, už od té doby, co nám zabrali Krym. Vycvičili jsme je, trvalo to hrozně dlouho, ale jsou učenliví, navíc nenápadní, chápete, o čem mluvím… Ne? Vždyť to říkám, jsou učenliví, naši vrabčáčci...hehe, no byla to náročná práce, ale dokázali jsme to. Naučit je sbírat nedopalky, dát do zobáčku, hehe, rozumíte, prostě sezobne a zaletí k munici, pak bum, bouchne to a je to. Ta jejich loď Moskva, to byl oříšek, tam vrabčáček malý nedoletí, nemá síly, museli jsme použít kondora, to bylo těžké, ale zvládl to chlapec, zvládl. Jenže víte, nemohl jsem se na to už dívat, jak ti naši ptáčci pořád vybuchují. Rusů mi líto není, ale prostě ptáčci, taková nevinná stvoření, už jsem nemohl dál, raději jsem šel tady k vám, sedím celý den na lavičce, krmím vrabce a je mi dobře.“
KAM DÁL: Tajná mise senátora Doubravy.
