Za jednu větu ministra před třiceti lety zaplatíme všichni 16 miliard. Megaprůšvih se navíc každý den dál prodražuje

  |   glosa

Říká někomu něco jméno Martin Bojar? V roce 1991 byl československým ministrem zdravotnictví a napsal do Dánska dopis, že tamní firma Novo Nordisk nebude obchodovat s krevní plazmou, protože je napojena na neseriózní firmu Diag Human. Obchod se zrušil, firma se začala soudit, vyvolala arbitráž a výsledek máme bohužel dnes. Stát má společnosti zaplatit 16 miliard korun.

Z té šílené částky tvoří 12 miliard úroky z prodlení. Už to samo o sobě ukazuje na fakt, že protahování arbitrážního řízení se českému státu a jeho daňovým poplatníkům setsakramentsky prodražilo. Dnes už není vůbec podstatné, jestli firma Diag Human podnikatele Josefa Šťávy byla nebo nebyla neseriozní (i z dnešního pohledu se stále zdá, že byla problematická). Podstatné je, proč se spor vlekl tak dlouho a proč dopadl tak mizerně.

Jednoduché vysvětlení není, stejně jako nelze ukázat na jednoho člověka, který za celý malér může. Bojar napsal, co napsal a měl asi i pravdu. Ale kdyby to nenapsal, tak jsme dnes nemuseli nic platit. Chybu udělal také další ministr zdravotnictví Jan Stráský, který místo, aby celou věc nechal řešit soudy, souhlasil bůhvíproč s tím, že věc se bude řešit u neveřejné arbitráže. Ta má přitom zcela jiná pravidla než klasický soud a pro český stát to rozhodně nebylo výhodnější.

Kalouskův kamarád chce peníze

Ve věci se na straně Šťávy angažoval Miroslav Kalousek, velmi zvláštně se jeví působení také Pavla Blažka - současného ministra spravedlnosti, který svého času Českou republiku zastupoval a šlo na něj kvůli tomu i trestní oznámení. Ministr Zdeněk Fišer zase nabízel Šťávovi mimosoudní dohodu, čímž ale podle expertů přiznal vinu a situaci České republiky u arbitráže rozhodně nevylepšil.

Místo 300 milionů 16 miliard

Arbitři také skutečně rozhodli, že stát má zaplatit Šťávovi 327 milionů. Stát sice zaplatil, ale arbitráž pokračovala dál, protože podle Šťávy nebylo rozhodnuto o všech nárocích firmy. Vyjmenovávat všechna další stadia arbitráže je zbytečné, bylo jich mnoho v různých zemích světa. Série různých verdiktů a odvolání se táhla až do dneška a teď máme teda konečně výsledek - jsme mínus 16 miliard. Dlužno dodat, že Šťáva chtěl po Češích 52 miliard, takže jsme z toho vyvázli ještě lacino.

Zabavené obrazy, obstavené účty

Kauza zaměstnávala celá desetiletí soudy po celém světě. V Lucembursku kvůli tomu byly České republice obstaveny její bankovní účty, v Rakousku zase málem došlo k zabavení významných českých uměleckých děl, která byla zapůjčena na výstavu ve Vídni. Původně bagatelní spor o pár set milionů způsobil České republice mezinárodní komplikace a stal se gigantickým Damoklovým mečem, který nad ní neustále visel.

Odvoláme se, ale zas to bude dražší

Zatímco Šťáva a také jeho právní zástupce a bývalý ministr Jan Kalvoda oslavují zázračné zbohatnutí a mohou na mapě vybírat, jaký ostrov v Karibiku si za ty neuvěřitelné peníze koupí, čeští politici řeší, co dál. Podle všeho nevymysleli opět nic jiného než další zdržovací taktiku a hodlají se dále odvolávat k mezinárodnímu soudu v Londýně. „V této chvíli Česká republika nic platit nebude,“ řekl ministr financí Zbyněk Stanjura na tiskové konferenci a dodal: „Tím, že se pokoušíme o zrušení tohoto nálezu, tak současně běží úroky z této částky, kterou jsou zhruba 1,3 milionu Kč denně.“ Šance, že soud rozhodnutí arbitrů zruší, je přitom podle odborníků velmi malá. Takže si jen kupujeme další čas, který nás stojí přesně 1,3 milionů denně. Jako bychom zrovna v této době mohli vyhazovat peníze oknem.

Zdroj: hlidacipes.org, seznamzpravy.cz, aktualne.cz

KAM DÁL: Hnutí STAN se dostalo kvůli kauze Hlubuček do obrovských problémů


Životní styl