Lenin se narodil 22. dubna 1870 v Simbirsku v rodině gymnaziálního ředitele. Ironií osudu zůstává, že právě Leninův otec učil také Alexandra Kerenského, druhého předsedu ruské prozatímní vlády v roce 1917, který se musel uchýlit do exilu po bolševickém puči. Budoucí politik pocházel z dobře situované rodiny a zpočátku to nevypadalo na to, že se z něho stane profesionální revolucionář a začne bezmezně věřit v socialismus. Leč stalo se tak a hlavním impulsem byla poprava jeho staršího bratra Alexandra Uljanova za účast při atentátu na cara Alexandra III. v roce 1887.
Radikalizace pod tíhou bratrovy smrti
Lenin se pod tíhou této osobní tragické události radikalizoval, byl vyloučen ze studia práv a začal se pilně vzdělávat v marxistické literatuře. Za své radikální aktivity byl několikrát uvězněn, respektive posílán do vyhnanství. V dubnu 1899 vydal knihu Vývoj kapitalismu v Rusku. Po návratu z vyhnanství roku 1900 odešel Lenin do emigrace. Je zajímavé v této souvislosti dodat, že ač chtěl Lenin uskutečnit socialistickou revoluci v Rusku, řadu let v něm nebyl a pobýval v různých státech Evropy.
Na počátku 20. století se z něho začal stávat respektovaný politik. Byl členem ruské sociálnědemokratické strany a její bolševické frakce, která v ní vznikla. V říjnu 1914 zde obdržel povolení k pobytu ve Švýcarsku, kde trávil čas až do únorové revoluce v roce 1917, která svrhla nenáviděného cara. Bolševiky včetně Lenina to překvapilo i z toho důvodu, že u toho nebyli.
Lenin se konečně vrátil do Ruska, nicméně v této době už jako agent placený Německem. Bolševici se rozhodli uskutečnit ozbrojený převrat již v červenci 1917, ale neuspěli a Lenin se uchýlil do Finska. Bylo na druhé straně pouze otázkou času, kdy se v Rusku boj o moc rozhodne definitivně. Stalo se tak o několik měsíců později. V říjnu 1917 se v přestrojení Lenin vrátil do Ruska, aby zde řídil ozbrojený převrat. Už 7. listopadu 1917 pak bolševici převzali absolutní moc ve státě a následující den byl Lenin zvolen předsedou Rady lidových komisařů, tedy revoluční ruské vlády.
Teror jako běžný nástroj politiky
Ve volbách do Ústavodárného shromáždění, které se konaly 25. listopadu 1917, zaznamenali bolševici neúspěch, když získali pouze 23,9 % hlasů. Lenin tak nechal "pro jistotu" 19. ledna 1918 Ústavodárné shromáždění rozehnat. Sám strůjce revoluce se obával, jestli se „výdobytky“ revoluce podaří uhájit, stejně jako moc bolševiků, která byla stále křehká.
Aby nenastal pro bolševiky černý scénář, rozhodl se Lenin institucionalizovat násilí a teror jako běžný prostředek výkonu moci. Na Leninův příkaz vznikla v prosinci 1917 nechvalně známá Čeka, Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží. Tento represivní orgán zcela ve vleku zatýkal a popravoval domnělé i skutečné odpůrce nové bolševické moci. A skutečně se neštítil ničeho. Za pět let své existence Čeka poslala na smrt až 500 tisíc lidí.
Brestlitevský mír
Nový sovětský vůdce jako první krok vlády lidových komisařů vydal dekret o půdě a o míru. Podepsal Brestlitevský mír 3. března 1918 , který se rovnal fakticky kapitulaci. Rusko se muselo vzdát rozsáhlých území o rozloze přibližně milionu kilometrů čtverečných. Účel ale světil prostředky. Lenin hodlal násilnými prostředky nastolit uniformní komunistickou společnost, kde jedinec nic neznamenal a naopak kolektiv vše. Kdo se do této mozaiky nehodil, musel jednoduše z kola ven. Hovoříme o inteligenci, představitelích církve i činitelích ostatních stran.
V roce 1922 vydal Lenin směrnice pro boj s církvemi, zejména pak s pravoslavnou. Vyzýval dokonce k vraždám církevních hodnostářů. A lépe se nechoval ani k rolníkům. Když zasáhl hladomor v roce 1921 Povolží, zemřelo přibližně 5 milionů lidí. Bolševický režim však nepomohl, naopak, úřady zabavovaly zemědělcům násilně zásoby a osivo, čímž vyvolaly hladomor a způsobily smrt milionů lidí. A opět – účel pro nelítostné bolševiky světil prostředky. Nadto bolševická moc vyvolala krvavou občanskou válku, která trvala až do roku 1922 mezi novými vládci Ruska a opozicí od liberálů přes umírněné socialisty až po monarchisty.
Pochroumané zdraví a varování před Stalinem
V této době však začal Lenin churavět. Dne 26. května 1922 ranila Lenina první mozková mrtvice a další na sebe nedaly příliš dlouho čekat. Ty už Lenina upoutaly na vozík, značně mu omezily hybnost. Ke konci života už prakticky nemohl ani mluvit. Ještě před Leninovou smrtí začal boj o moc v nejvyšších politických orgánech bolševické strany. O vedoucí postavení se urputně hlásil Stalin, před nímž však Lenin varoval ve své závěti. Umírající vůdce revoluce upozorňoval zejména na Stalinovy negativní osobní vlastnosti – bezohlednost, sveřepost, neschopnost uzavírat kompromisy. Je zajímavé, že přesně tyto vlastnosti měl sám Lenin.
Ruský revolucionář zemřel 21. ledna 1924 a jeho smrt uzavřela jednu tragickou kapitolu v dějinách sovětského Ruska. Nicméně přišla ještě horší, protože otěže moci postupně převzal se svými věrnými právě Stalin. A co Lenin začal, to po něm dokončil v daleko větším rozsahu teroru.
Zdroj: Victor Sebestyen: Lenin
KAM DÁL: Nad městem je Kreml a nad Kremlem je už jen Bůh. Lenin stavěl, Stalin bořil, Putin zařídil smrdutý zápach.
