Německo si zavařilo politikou vstřícné náruče. Nezvládá migraci, radikální muslimové mu přerůstají přes hlavu

Migranti na nádraží v Brenneru na italsko-rakouské hranici, červen 2015
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   komentář

„Zvládneme to,“ (wir schaffen das) říkala nyní již bývalá německá kancléřka Angela Merkelová na adresu obrovského migrantského přílivu v roce 2015. Opak je však pravdou, kterou vidí až na výjimku snad všichni.

Přes 8 lety začala migrační krize, kterou Evropa nepamatuje. Nejčastější zemí, kam statisíce migrantů směřovaly, bylo Německo. Země tehdy razila otevřenou migrační politiku ústy někdejší kancléřky Angely Merkelové, která ovšem otevřela náruč rovněž těm individuím, jež nechtěla být za žádnou cenu spořádanými občany, ale ve skutečnosti chtějí rozsévat zlo, loupit, znásilňovat a také vraždit.

Německo si samo zavařilo

Merkelová brala vstřícnost jako jakési odčinění za druhou světovou válku a roli Německa v ní, a tak chtěla alespoň zčásti smýt jeho vinu. Kam se však dostala situace nyní, vidíme všichni. A není to rozhodně hezký pohled.

Migrace opět zesílila, což je patrné nejen v samotném Německu, ale také na Slovensku či v Rakousku, které leží na balkánské trase, přes kterou nejčastěji migranti putují dále do západní Evropy. V Německu se tak konečně začínají ozývat hlasy, které volají po přísnější a v praxi účinnější migrační politice. Je to rozhodně téma, které má potenciál vážně politicky uškodit německému kancléři Olafu Scholzovi. A současně může na jeho úkor posílit krajně pravicová AfD (Alternativa pro Německo), která razí silně národoveckou politiku orbánovského ražení a těží z toho, že centrální vláda nezaujala vůči migraci patřičné kroky.

Účinným prostředkem, jak omezit nežádoucí migraci, je dozajista razantní snížení finančních podpor pro běžence, přísnější azylová politika a důslednější spolupráce tajných služeb, aby odhalila případné kriminálníky či „závadové“ živly, a samozřejmě také důslednější hraniční kontroly ve spolupráci s dalšími státy. Německo však musí hlavně jasně projevit vůli s migrací něco dělat, a nezaostávat naopak za událostmi. Prostředků, které může použít, je celá řada a přímo se nabízejí.

Radikální muslimové jako další problém

To samé lze vztáhnout také na radikálně muslimské obyvatelstvo v Německu. Autor komentáře není žádný rasista a proti muslimům, kteří chtějí řádně žít s většinovým obyvatelstvem, samozřejmě nic nemá, na mysli má ovšem muslimy, kteří se radikalizují a mohou představovat pro Německo ve střednědobém výhledu vážný problém. Odborníci tak hovoří již otevřeně o zrodu jakési paralelní islamistické společnosti, která ovšem nechce společně žít s většinovou německou společností a chce nadvládu islámu.

Zřetelně se radikálové probudili po útoku militantního hnutí Hamás na Izrael 7. října tohoto roku. Antisemitská shromáždění a výroky, bojové vřavy s bezpečnostními složkami nemohly nikoho nechat na pochybách, že Německo s paralelní islamistickou společností zkrátka reálný problém má, akorát jej nechtělo vidět, respektive se k němu řadu let stavělo zády a dělalo, jako by vlastně neexistoval. A toto jsou důsledky. Země přehlížela několik dekád, co se děje v mešitách, že se tam nejen modlí, ale současně je vyhlašován nesmiřitelný boj proti „nevěřícím“ všemi prostředky.

Radikální muslimové usilují o prosazení a implementaci práva šaría do německého právního řádu jako něčeho samozřejmého. Osobují si také právo zanášet jeho zásady do učebnic. Paralelní islamistická společnost, která si žije už dlouho vlastním životem, těží právě z liberálního evropského pojetí svobod a demokracie.

I svoboda má své limity

Svoboda však má v každém demokratickém státě své limity a musí mít i v případě Německa. Buď budou radikální muslimové, kteří odmítají soužití s většinovým německým obyvatelstvem, následovat zákony státu, v němž žijí a který jim poskytl vstřícně útočiště, nebo mohou jít jinam, nejlépe do nějaké islámské země, kde mohou právo šaría na širokém poli uplatnit. Protože právo šaría, pokud by se zavedlo v nějaké evropské zemi, nejen v Německu, by znamenalo nepochybně v praxi cestu do náboženského zotročení.

Německo si musí jak v případě migrace, tak v případě radikálních muslimů uvědomit, že každá vstřícná náruč má své limity a že tuto politiku nelze aplikovat donekonečna, neboť je objektivně kontraproduktivní. Přísný metr musí platit ve všech oblastech, jinak si Německo zadělává na problém, který nebude už moci v budoucnu uspokojivě vyřešit.
KAM DÁL: Nelegální migranti jsou problém, v krajních případech stavme dočasné ploty.