Co všechno může ovlivnit vývoj vědy? Jednoduše všechno kolem nás. Třeba i takový královský zadek, poškozený neuvěřitelným počtem klystýrů. O jakou zadnici konkrétně jde? Bylo to pozadí legendárního Krále Slunce, tedy francouzského panovníka Ludvíka XIV., který byl kromě jiných oblastí velmi svérázný i v tom, co většina lidí vykonává v soukromí.
Na toaletu chodil velmi často jen díky klystýrům, na kterých byl doslova závislý. Podle záznamů z jeho doby za svůj život absolvoval tuhle proceduru až v těžko uvěřitelných dvou tisících případech. Tehdy se i pod vlivem královy mánie věřilo, že jde o metodu, která je tělu velmi prospěšná.
Zápisy o stavu králova těla
Jak je vidět, o královo tělo, tedy skutečně celé tělo, bylo denně pečováno a dokonce se dochovaly podrobné zápisy, které den za dnem popisují jeho zdravotní stav, včetně toho, jak vypadal jeho zadek.
A právě tady lékař ke svému zděšení 15. ledna roku 1685 objevil mírný otok, který bohužel v dalších dnech nemizel, jak mohl jen doufat, ale už o měsíc později se na tomto citlivém místě objevil absces, který se 2. května proměnil v ošklivou píštěl. To samozřejmě znamenalo - zvlášť v té době - velký problém. Král nemohl sedět, o jízdě na koni jistě nechtěl ani slyšet. Jak tohle vysvětlit poddaným?
Šlo o královský zadek
Kdyby podobný problém potkal prostého rolníka, patrně by se jednalo o poslední měsíce jeho života. Jenomže tady šlo o zadek královský a to už vyžadovalo jiný postup, i když bychom se nad ním dnes také mohli jen usmívat. Tehdy ale šlo o vrchol všech možností. Ke královu lůžku byl totiž po mnoha poradách povolán "chirurg" Charlese-Francoise Félix (tedy člověk, který se většinu času věnoval povolání lazebníka a když bylo potřeba, vzal kleště a vytrhl bolavý zub, případně rozřízl nějaký ten vřed). Jaké muselo být jeho zděšení, když si uvědomil, že na jeho šikovnosti závisí panovníkův - a tedy i jeho vlastní - život, si asi neumíme vůbec představit. Svého úkolu se ale zhostil velmi moudře.
Pro záchranu krále umírali vězni
Félix si na přípravu na osudovou operaci vyžádal opravdu dlouhý čas, celého půl roku. A vyplatilo se to. Během toho času totiž dostal “k dispozici” prakticky neomezený počet vězňů, na nichž zkoušel nejrůznější operační postupy. Samozřejmě bez pořádného umrtvení. Pro královo zdraví přece musel lid trpět, to se nedalo nic dělat. Mnozí vězni ale přinesli oběť nejvyšší a doslova zemřeli za králův zadek.
Po půl roce byl ale chirurg připraven, všechny nástroje, vyrobené jen pro tuto příležitost, byly dovedeny k dokonalosti a Jeho Veličenstvo mohlo ulehnout na břicho na operační stůl. Ani on neměl velkou výhodu v umrtvení postiženého místa, a tak jej museli lazebníkovi pomocníci pevně držet. Podle všech zpráv byl ale Ludvík XIV. velmi statečný a nesmírně bolestivý zákrok přečkal jen s několika povzdechy, což je více než obdivuhodné.
Operace se zdařila
Po několika hodinách bylo hotovo a brzy se ukázalo, že se operace podařila a král se začal zotavovat. Po měsíci byl schopen se v posteli dokonce znovu posadit a za další dva měsíce ho mohli jeho poddaní vidět, jak se projíždí na koni. Jeho zachránce byl odměněn nejen penězi, pozemkem a titulem, ale také uznáním samotného krále a jeho dvořanů. Ti, stejně jako členové mnoha šlechtických rodů, byli z panovníkova zázračného zákroku tak uneseni, že se prý dokonce rozšířila nová móda, která velela obvazovat si stejnou část těla jako jejich panovník. Někteří dokonce vyžadovali stejný zákrok, jaký byl proveden jejich Slunci, aniž by ho potřebovali.
Zkrátka - jestli máme někdy pocit, že se dnes svět zbláznil, nezoufejme… Nikdy nebyl tak docela normální, ale králova operace měla velký přínos pro medicínu a zvláště pro chirurgii, která byla v té době teprve ve svých začátcích. A právě tento případ mnohé přesvědčil, že má smysl se takovými zákroky zabývat.
Zdroj: pharmacytimes, letemps, wikipedie
KAM DÁL: Velký rozhovor s Tomášem Papršteinem: Sexuálně mě zneužíval učitel, skoro nikdo mi nevěřil. Dostal jen podmínku, dnes učí mládež dál.
