V moderní historii si bohužel na plovárnu vzpomeneme hlavně v souvislosti s televizním pořadem Marka Ebena. Samotná budova nacházející se na břehu Vltavy dnes slouží hlavně jako restaurace, ale přitom se jedná o památkově chráněnou budovu. Její význam je totiž v kontextu Evropy opravdu vzácný. V těchto a sousedních místech totiž existovala od začátku 19. století úplně nejstarší plovárna podobného typu v celém Rakousku-Uhersku.
Dvě plovárny
Ještě předtím, než samotná plovárna na břehu Vltavy v samém jádru města vznikla, byla zde rozsáhlá zahrada. V roce 1600 ji Marie Manriquezová de Lara, jež byla manželkou Vratislava z Pernštejna, darovala jezuitské koleji sv. Klementa. Tehdy tedy přirozeně získala jméno Jezuitská kolej. V areálu byl také kostelík sv. Michala, který byl však po zrušení řádu zbořen a roku 1786 byla zahrada prodána Františku Bartonimu.
Všechny budovy byly na tomto místě zbořeny v době, kdy vyrostla velká Strakova akademie, což je v současnosti sídlo vlády. Ta původně sloužila jako kolej pro nemajetné syny české šlechty. Datum vzniku samotné plovárny se vztahuje k roku 1809 a jménu Arnošta z Pfuolu.
Jiné zdroje tvrdí, že se zde poprvé plovárna objevila o dva roky později, a to právě v místech, kde dnes stojí zmíněná Strakova akademie. Tím se zdejší plovárna stala pravděpodobně nejstarším zařízením podobného typu v Rakousku-Uhersku, protože ve Vídni vznikla až roku 1812 a třeba v Berlíně dokonce v roce 1817.
Původně se jednalo o jeden objekt, který sloužil všem bez rozdílů. Tento fakt znamenal konflikty, a proto se občané rozhodli vytvořit si ještě jednu vlastní plovárnu. Původní Vojenská plovárna, jak se tomuto objektu říkalo, tak dostala souseda v podobě Občanské plovárny.
S Egonem Bondym
Občanská plovárna byla otevřena v roce 1840. Budovu v klasicistním stylu postavil architekt Josef Kranner. Samotné plovárny však byly na vorech přímo na Vltavě a budova sloužila spíše jako zázemí. V roce 1876 byly přistaveny také objekty sloužící jako šatny a restaurace.
Pražská obec plovárnu koupila až v roce 1906 a provozovala ji až do roku 1924, kdy byla pronajímána Amatérskému plaveckému klubu. Legendární je vzpomínka Egona Bondyho v undergroundovém filmu My žijeme v Praze. Tento československý básník zde s nadhledem, vtipem a krutě výstižným popisem provádí po hlavním městě a neopomene ani Občanskou plovárnu.
Plovárna už několik let neslouží svému původnímu účelu. V moderní historii je spjata hlavně s natáčením pořadu Na plovárně s Markem Ebenem a finančně nedostupnou restaurací či kasinem, které zcela pošlapalo původní historickou hodnotu místa.
V posledních letech se situace kolem místa Občanské plovárny obrací k lepšímu a pravidelně se zde konají farmářské trhy. Místo dříve naplno sloužící Pražanům se tak znovu otevírá veřejnosti. Vory na Vltavě a davy slunících se návštěvníků zde však asi ani v nejbližší budoucnosti neuvidíme. K tomuto účelu tak slouží pouze dobové fotografie a staré filmy, jako třeba ten s Egonem Bondym.
KAM DÁL: Nejkrásnější vily Česka. Unikát světové architektury a pražská kostka za miliony
