U Little Big Hornu indiáni zmasakrovali 7. kavalerii. Vítězství nad Custerem jim ovšem přineslo naprostou zkázu

Bitva u Little Big Hornu na obraze Samuela Paxsona
  |   zajímavost

Bitva u Little Big Hornu je u nás populární díky písní kapely Greenhorns. Slavné vítězství indiánů nad zlými kavaleristy je dodnes vnímáno jako nejdůležitější vojenský úspěch domorodých obyvatel nad kolonisty. Bohužel to byl úspěch poslední a přinesl indiánům katastrofu.

Je to příběh jako z westernového románu. Na indiánských územích v Black Hills se nacházela bohatá ložiska zlata. Pro zlatokopy i americkou vládu to bylo příliš velké lákadlo, než aby je zastavilo to, že území patří Siouxům. Ti kašlali na zlato, Black Hills pro ně měl hodnotu z hlediska jejich kultury a náboženství, bylo pro ně tudíž naprosto nepřijatelné se území vzdát.

Vláda Ulyssese Granta to nejprve zkoušela po dobrém a nabídla náčelníkovi Sedícímu Býkovi spoustu peněz, když se svými lidmi odejde a území prodá. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo – Sedící Býk poslal vyjednavače k šípku a nehodlal se s nimi vůbec bavit. Vláda proto rozhodla, že se indiáni přesídlí do nové rezervace a musí Black Hills vyklidit. Kdo tak neučiní, bude považován za nepřítele.

Custer míří vstříc přesile

Sedící Býk a jeho lidé nikam neodešli, naopak povolali další kmeny k bitvě, o které věděli, že musí přijít. Na 4 000 indiánů ze všech koutů se sjelo, aby vytvořili mohutné vojsko. Nic takového doposud domorodí obyvatelé nedokázali dát dohromady.

Vláda skutečně hodlala řešit situaci silou a povolala 7. kavalerii a generála George Armstronga Custera. Muž, který měl pověst impulzivního vojevůdce, který se příliš nehodlal řídit rozkazy a měl ve zvyku hodně riskovat, nebyl úplně tím pravým, kdo by se na takovou misi hodil. Byl to ale miláček veřejnosti, měl politické ambice, a tak byl vybrán právě on. K Black Hills se vydal v čele pouhých šesti stovek mužů.

Gatlingovy kulomety nechal doma

Custer neměl z indiánů žádné obavy, nejvíc ho trápilo, že se před jeho kavaleristy rozutečou, k žádné bitvě nedojde, a tudíž ani nebude žádná vojenská sláva. Stále proto spěchal a chtěl co nejdříve zaútočit na indiánské ležení. Dokonce odmítl dvě baterie Gatlingových kulometů, zbraně, která byla naprostou novinkou a mohla mu v nadcházející bitvě velmi pomoct. Jenže kulomety byly pomalé a Custer tvrdil, že je nepotřebuje, protože by ho brzdily v manévrování.

Masakr 7. kavalerie

Své jednotky rozdělil do třech oddílů a zaútočil. První dva byly zatlačeny až k řece a vojáci byli rádi, že se zachránili před indiánskou přesilou. Také Custer se se svým oddílem vrhl na ležení, ale brzy zjistil, že čelí drtivé přesile, a začal kvapně ustupovat na nedalekou výšinu. Právě tam se odehrál poslední boj, kdy obklíčení muži pálili po indiánech v naprosto beznadějné situaci. Postupně zřejmě padali jeden po druhém, až nakonec všichni zahynuli. Nezbyl nikdo, kdo by boj popsal, z Custerova oddílu nezůstal naživu ani jeden muž. Později byly nalezeny mrtvoly, většina z nich byla skalpovaná. Indiáni 7. kavalerii vyhladili.

Pyrrhovo vítězství

Sami indiáni utrpěli také velké ztráty, na počet mrtvých dalece převyšovali zabité kavaleristy. Bylo to symbolické vítězství, ale v praxi vlastně nezměnilo nic. Vláda mohla podobných Custerů a kavalerií poslat nepočítaně a také se tak dělo. Indiánské kmeny se rozdělily, Sedící Býk uprchl do Kanady, mnoho indiánů bylo zabito v menších bojích a šarvátkách, jejich odpor byl postupně zcela zlomen, přišli o území i tisíce lidí. Sedící Býk udělal, co bylo správné a hájil svou zem, ale jeho boj byl předem prohraný a ve výsledku přinesl indiánům jen zkázu.

Zdroj: allthatsinteresting.com

KAM DÁL: U Hořic porazil slepý Žižka zrádného Vartenberka.