Téměř čtvrt milionu lidí bylo během vlády soudruhů v Československu odsouzeno v politických procesech, protože se režimu nějakým způsobem znelíbili. Většinou říkali o komunistech pravdu a chtěli změnit vládu jedné strany. Skončili v lágrech, kde dřeli do úmoru a často umírali. I takto bylo možné za socialismu trávit vánoční svátky.
Děda Mráz na rudých hvězdách
Jinak to ale byl docela „veselý čas“. Soudruzi se od samého počátku nástupu k moci snažili potlačit křesťanské tradice (hned v padesátých letech zavírali kláštery a kriminály se plnily „nepřizpůsobivými“ duchovními). Provolávání slávy Stalinovi bylo na prvním místě minimálně v počátcích zrůdného režimu.
Ježíšek tak musel (alespoň oficiálně) uvolnit cestu dědovi Mrázovi, kterému na cestu z dokonalého světa ruských stepí svítila na cestu celá řada do ruda zbarvených hvězd. Cestou ze „země svobody“ se samozřejmě poklonil nabalzamovanému Leninovi, stavil se ve Stalinově rodišti v Gori a už si to frčel do našich domovů.
„Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti,“ snažil se Antonín Zápotocký v roce 1952 přesvědčit občany Československa, jaká je správná a jediná pravda. Faktem ale je, že většina národa zůstala v tomto ohledu věrna Jezulátku a nenechala si ho vzít ani přes odpornou propagandu.
Pomeranče, banány a Tuzex
Mnozí si ještě dnes vzpomenou, že neexistovaly žádné vánoční prémie. Místo peněz se jako „bonus“ rozdaly čokoládové kolekce. Na druhou stranu, alespoň něco, dnes se často nedočkáte ani toho. Horší bylo, že mnohdy nebyly k dostání vánoční stromečky, bez kterých to na Štědrý den zkrátka nejde.
Méně už překvapilo, že banány, pomeranče a další „exotika“ byly i na Vánoce spíš podpultovým zbožím, než abyste si mohli nakoupit dle libosti. Až později Tuzex nabídl „ekluzivitky“, samozřejmě jen pro vyvolené s bony. Pravdou však je, že některých věcí bylo dost, zejména brambor, kaprů a piva. Takže kdo neměl příliš vysoké ambice si doma „uklohnit“ něco víc, byl vlastně v pohodě.
To „nejlepší“ ze SSSR
A pak to přišlo – dárky, samozřejmě. Nebylo moc na výběr, většina darů se tak omezila na ty, které byly vyrobené v Československu nebo Sovětském svazu. Asi každý si ještě dnes vzpomene třeba na legendární céčka, což byly původně součástky na věšení záclon. Trhákem byly samozřejmě digitální hry od našich východních sousedů, jako například Jen počkej, zajíci.
Kdo by pak mohl zapomenout na stavebnici Merkur? Na té vyrostl snad každý kluk a na rozdíl od mnoha jiných věcí měla svoji nespornou kvalitu. Jelikož je k dostání i dnes, hned máte tip na skvělý dárek, pokud jste se ještě úplně nerozhodli.
Zdroje: redakce, rozhlas.cz, kupi.cz, idnes.cz, zakomunistu.cz
KAM DÁL: Hlášky z komunistické éry: Kdo nemá ruku, může plnit plán jen na padesát procent.
