Aňa Geislerová: Polednici jsem si odtrpěla

V kinech právě běží film Polednice, ve kterém ztvárnila jednu z hlavních rolí Aňa Geislerová. Natáčelo se v tropických dnech minulého léta. Aňa nám prozradila i něco více o natáčení s idolem Jaime Dornanem nebo o tom, co pro ni znamená psaní.

16.03.2016 - 16:03   |  
Zobrazit fotogalerii (11)

S Aňou Geislerovou jsme se potkaly u příležitosti besedy a autogramiády ke knize P.S. v obchodním centru v Letňanech. Jedná se o soubor fejetonů, které dříve psala pro časopis Elle. Tematicky vycházejí z běžného života a jsou i částečně autobiografické. Známá česká herečka má silný stisk ruky, profesionální vystupování a je nesmírně fotogenická.

Knížka měla ohlas u kritiků i u čtenářů. Čekala jste takový úspěch?

Čtenáři v Elle měli fejetony docela rádi. Říkala jsem si, že někteří čtenáři si to třeba koupí, i když už to četli. Ale takový úspěch jsem nečekala.

Co se týče psaní deníků, píšete prý hodně nárazově, když jste velmi šťastná nebo velmi nešťastná. Píšete si momentálně deník?

Nepíšu. Můj nejmladší syn (Max, narozen 29. 6. 2013, pozn., red.) je ve věku, kdy říká ty nejvtipnější a nejúžasnější věci. Pořád zapisuju jeho hlášky. Musím se chystat na další knížku. Hlavní díl úspěchu na tom, že jsem ji vůbec vydala, mají měsíční uzávěrky. Bez nich nevím, jak to bude vypadat.

Chystáte trilogii. Mělo by se jednat o volné pokračování?

Nebude to tematicky navazovat. Knihy by měly vypadat vizuálně stejně. Budeme je zase dělat se sestrou (Lelou Geislerovou, která knihu ilustrovala pozn. red.) a budou asi navazovat na ta obecná témata, která jsou blízká nám všem.

Co pro vás znamená psaní? Je to forma terapie, nebo nutnost?

Když mě oslovili v Elle, brala jsem to jako zábavu. Často cítím, že by něco mohlo být dobré, tak do toho vlítnu, nepřemýšlím o tom a říkám si, že z toho něco vyleze. Ke psaní jsem měla vždycky blízko. Půl roku jsem studovala na literární akademii. V Elle jsem poprvé psala s tím, že to budu rovnou publikovat. Byl to pro mě velký zážitek.

Potom mi to připadalo jako taková krásná věc. Něco si vymyslíte, někomu to odevzdáte a získáváte z toho zpátky dobrou energii.  Někomu se to líbí a říká vám to. Ty špatné reakce se ke mně nikdy nedostaly. Asi to je terapeutické, jako každá tvůrčí činnost. Něco vytvářet je správné, ať už to dopadne jakkoliv.

V českých kinech právě běží film Polednice. Jak pro Vás byla role náročná?

Na Polednici jsme pracovali v létě, kdy byla ta největší vedra. Točila jsem dva filmy najednou. Anthropoid a Polednici. Co se týče tématu, bylo to takové skličující a depresivní. Dřív jsem si všechno odtrpěla. Teď umím nakládat s emocemi zdrženlivěji, už si to tolik nepřipouštím. Nemusím to vnitřně prožít, když to můžu zahrát. Bylo to náročné spíš fyzicky kvůli horku, přesunům a tak.

Měli jste dokonce hereckého kouče z Londýna.

Nebyl na place, ale byl s námi před natáčením. Měli jsme s ním předtím workshop.

Co Vám to dalo?

Dalo mi to přesvědčení o tom, že člověk by se měl pořád vzdělávat. Trénink čehokoliv v jakémkoliv oboru nikdy neuškodí. Všechno se pořád vyvíjí. Hraní sice má jasně dané pravidla. To filmové je takové umírněnější. Také jsou ale trendy nového hraní. Člověk by se měl pořád upgradovat. Napadlo nás, že bychom s tímto koučem uspořádali intenzivní několikadenní workshop pro herce.

Aňa Geislerová se narodila 17. dubna 1976 v Praze. Její matka je akademická malířka, otec byl japanolog. Má sestry Lelu, která je výtvarnice a zpěvačka a Ester, která je rovněž herečka. Má dva syny a dceru. Loni v létě natáčela horor Polednice, který právě běží v českých kinech a Anthropoid s irským hercem Jaimem Dornanem. Nedávno jí vyšla kniha P.S. a zaznamenala velký ohlas u čtenářů i kritiků.

Jaká byla spolupráce s Jaimeim Dornanem, s nímž jste natáčela Anthropoid? Je to teď velký idol poté, co natočil Padesát odstínu šedi…

Jaime je úžasný. Povahou a chováním mi připomínal našeho Kryštofa Hádka. Pořád dělal fórky. Někomu a něčemu se posmíval. Všichni ho úplně zbožňovali. Je to takový ten člověk, co dělá na place dobrou náladu.

Natáčení tedy bylo veselé.

Natáčení bylo skvělé. Všichni mu strašně fandili a byli pozitivní. Režisér (Sean Ellis, pozn. red.) byl největší poťouchlík ze všech.

Na čem teď pracujete? Na co se můžeme těšit?

Předloni jsme natočili seriál Já, Mattoni, který bude v České televizi. Ještě jsem stihla natočit film Pohádky pro Emmu. Měl by mít premiéru před příštími Vánocemi. Hodně se věnuju této knížce. Chystám se na to, že začnu psát tu další. Také budu točit film Milada o Miladě Horákové. 

Herci Seriálu Přístav hráli proti hochům z Nagána