Třeba pohádku o Popelce známe všichni téměř zpaměti. Možná i proto si nevšímáme maličkostí, které jsou víceméně úsměvné. Sloup elektrického vedení za Vladimírem Menšíkem v jedné ze scén je však do očí bijící. A věděli jste, že kůň Jurášek, na kterém Popelka prchá, je pokaždé jiný? Jednou je „vybaven“ hustou, zimní srstí, jindy mu však zcela chybí.
Jedna „záhada“ za druhou
O kožichu by mohla vyprávět i liška, kterou lovci na honu uloví. Když ji střelí, je krásně zbarvená. Nicméně po chvíli se z ní stává spíš opelichanec než cokoli jiného. A když už jsme u těch zvířat – Popelka jako zdatná lovkyně střelí dravého ptáka i šišku. Ani jedno z toho ale nikdy nepadá shora, nýbrž zešikma. Sláva pomocníkům ze štábu!
Mimochodem, všimli jste si záhadných zmizení v této pohádce? Když macecha vysype na zem čočku a kukuřici, Dora do hromádky udělá botou kolečko. Nicméně když jde k hromádce později Popelka, kolečko je fuč. A třeba při jízdě na koni lesem jsou Popelce při skocích vidět punčochy – napřed bílé, ty se pak ale „vypaří“ – a nahradí je punčochy modré.
Je to asi děvče šikovné
Pyšná princezna je klasika, bez které si snad ani neumíme představit Vánoce. Ani Krasomila se ale nevyvarovala chybiček. Princezna si po příchodu vojáků do mlýna potře obličej moukou. Ale když poslední voják bojuje s králem Miroslavem, najednou už od mouky není. Že by se v tom všem kalupu skočila omýt?
Není to ale jediný „nedoraz“. Třeba po hodině filmu má hospodář dýmku v levé ruce. Následuje střih, dýmka je v ruce pravé, zatímco levá visí podél těla. Nebo když Krasomila vysedává u kytky a čeká, zda uschne, vidíme záběr na mříž. Stín na ní se ale nemění, pouze ho překryje další.
Pro mnohé z nás je pohádka S čerty nejsou žerty jednou z nejkrásnějších. A tak množství chyb s radostí odpustíme. Ale tentokrát je jich opravdu hodně, tady si tvůrci rozhodně pozor nedávali. Nebudeme řešit maličkosti, třeba že Petr Máchal – coby obyčejný kluk ze mlýna – bravurně ovládá šerm. Nebo že když Máchal zastaví splašené koně, Adélka ho oslovuje „Petře“ přesto, že nemohla tušit, o koho jde.
Více už si ale asi všimneme toho, že kníže magnetem přitahuje brýle pouze ve chvíli, kdy o něm mluví. Jindy se ani nehnou. Nebo že Petr před vojáky, kterým plácne na obličej kaši, utíká kolem zdi, která se vlní jako kus plechu při větříku.
Bez zajímavosti jistě není ani to, že když Adélka mluví s Petrem přes okno žaláře, tak se zdá, že stojí na zemi. V dalším záběru je ale zřejmé, že má okno nad hlavou. A co teprve peklo, to je také něco! Mají tam zajímavé váhy – když sleze poslední hříšník, váha se nezvedne nahoru, ale zůstává dole jakoby zatížená.
Mohli bychom asi ještě pokračovat hodně dlouho. Neznamená to ovšem, že zmíněné pohádky jsou odpadem. To ani v nejmenším. Jak jsme předeslali v úvodu, jde spíš o to se ještě víc zasmát.
Zdroje: redakce, fdb.cz, csfd.cz
KAM DÁL: Obrovské chyby ve slavných filmech: Jejich tvůrci se museli zbláznit.
