Děti v zajetí smartphonů

Má malé dítě vlastnit smartphone? Kdy je jeho užívání už patologické? Na naše otázky odpovídala expertka na kyberbezpečnost Lenkou Eckertovou.

21.03.2016 - 10:17   |  
Spoluautorky knihy Hustej internet Lucie Seifertová (vlevo) a Lenka Eckertová (vpravo).

První část rozhovoru s Lenkou Eckertovou si přečtěte ve článku Pravda, lež a manipulace v kybersvětě.

Lenka Eckertová se věnuje popularizaci tématu online rizik. Je autorkou publikace Bezpečnost dětí na Internetu (2013, spoluautor D. Dočekal) a dětské knihy Hustej internet (2014, ilustrace L. Seifertová). Několik let pracovala v neziskové organizaci Národní centrum bezpečnějšího internetu. V současné době je ředitelkou Nadace RSJ.

Říkala jste, že rodiče nejdou dětem moc příkladem. Co byste jim doporučila? Když dětem říkají, aby neseděly u počítače, ale sami u něj tráví večery, asi to není zcela optimální.

Zase záleží na tom, co na počítači dělají. Když rodiče pracují po večerech, je potřeba dětem vysvětlit, že maminka s tatínkem zkrátka vydělávají peníze a je někdy potřeba pracovat i večer. Hrozné ale je, když jdou rodiče špatným příkladem obsesivního užívání smartphonů. Maminka s dítětem stojí na tramvajové zastávce a dítě se jí chce na něco zeptat. Maminka ale nemá čas, protože kouká do smartphonu. Rodina jde do restaurace, všichni vytáhnou mobily a tráví takto rodinný oběd. 

Smartphony to tedy ještě dovedly "k dokonalosti".

Ad absurdum. Dospěli jsme do stádia, kdy jsou všichni dospělí zvyklí být neustále na příjmu. Slyšela jsem, že ty největší osobnosti mají jako svou výsadu, že si mohou kdykoliv vypnout telefon. Kapitola sama pro sebe je užívání telefonů ve školách. Děti si o přestávce hrají na smartphonu místo toho, aby se proběhly a popovídaly si.

Za pana ministra školství Marcela Chládka existoval koncept tablety do škol.

Myslím si, že to je časovaná bomba. Představte si, že do školy přijdou dotované tablety. Je potřeba ho dobíjet, aktualizovat antivirus, potřebuje to nějakou údržbu. Kdo to bude dělat? Za jaké peníze? Kdo se bude jenom starat o tu technickou stránku věci?

Proč by malé děti měly šmrdlat prstem po tabletu, když si mají procvičovat jemnou motoriku úplně jinými věcmi? Jestliže někomu připadá, že je to pro děti snazší, tak určitě ano. Mně to trochu přijde, jako kdybyste vzala Českou televizi a Novu. Nova se podbízí divákům. ČT :D se děti snaží aspoň trochu vychovávat. Škola je také prostor pro vytváření určitých návyků a určitě si nemyslím, že by k tomu mělo patřit užívání tabletů od první třídy. Bezpečnost je kapitola sama pro sebe, aby kantor uhlídal, co ty děti dělají.

Ten tablet si na rozdíl od stolního počítače mohou odnést i domů.

Jeden pan ředitel čelil vyšetřování policie, protože rodina zjistila, že malé děvče mělo doma na školním tabletu pornografii. Samozřejmě běželi do školy, jak je to možné. Ukázalo se, že děvče někam poskytlo emailovou adresu, a na tu jí chodily odkazy, nebo sprosté obrázky. Naštěstí to měli tak zabezpečené, že dokázali vystopovat zdroj.

Spousta stránek, diskuzních fór zadávání emailových adres požaduje....

Vím, že děti tohle hodně řeší, když si někde stahují hry. Neví, co je to nevyžádaná pošta. Vysvětluji jim, že jim takto začnou chodit obchodní nabídky. Někdy jsou to i nepříjemné věci, sprosťárny. Jednou cestou je založit si emailovou adresu, která nebude osobní, bude jenom schránkou na tyto hříčky. U malých dětí není důvod, aby sdělovaly emailové adresy. K tomu, ať využijí email rodiče.

Tablety a smartphony mají i psychologický efekt. Děti velmi láká obrazovka.

Magická přitažlivost obrazovek. Slyšela jsem, že některé malé děti opravdu vyžadují elektronické zařízení, kopou, řvou a křičí. Sama jsem tomu nečelila, ale dokážu si představit, že to není nic jednoduchého. Snažila bych se spíš nepovolit. Pořád je spousta pěkných věcí, s nimiž si ty děti mohou hrát. 

Myslím si, že děti nepotřebují smartphony do poměrně vysokého věku. Je to taková hračka, díky níž si připadají starší a důležitější jenom proto, že ji mají. Záleží na nastavení kolektivu, ve kterém se pohybují. Pokud se jedná o statusový kolektiv, kde se všichni sledují, jestli mají značkové džíny a smartphony, pak je to opravdu těžké ustát. Dětem nicméně stačí tlačítkový telefon. Stejně potřebují hlavně telefonovat nebo si napsat SMS.

Jaká byla přednáška v Jesenici (Lenka Eckertová nedávno prezentovala svou knihu Hustej internet v jesenické škole Sunny Canadien School pozn. red.)?

Byly dvě. Děti byly velmi otevřené a velmi vzdělané. Rozhodně nejsou nedotčené. 

Když chodíte do škol, jak dobře jsou podle vás děti informované o rizicích na internetu?

Jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Je to škola od školy, třída od třídy a dítě od dítěte. Můžou být neinformované jak v malé vísce, tak třeba v Praze. Někdy se děti ve třídě musí chovat jako frajeři, a tudíž si nedávají pozor. Docela často se setkávám s tím, že děti toho ví hodně. Když mají ale vyřešit nějakou situaci, nepoužívají tyto informace, řeší ji dětským způsobem. Také jsme jako děti tropili hlouposti. Neměli jsme ale tak velké publikum. S pomocí internetu se o jejich prohřešku rázem dozvědí všichni.

Poučování okolo bezpečnostních věcí je dobrým trendem. Děti často dostávají relevantní informace přímo od kantorů. Nelíbí se mi ale konzumenský trend, srovnám-li chování dětí dnes a před několika lety. Připadá mi, že spousta jich je opravdu mělkých. Moc se nezanoří do hloubky problému, mají tendenci nad ním nepřemýšlet. Čím dál častěji slýchám, že děti málo čtou, tím pádem nerozumí instrukcím. To mi přijde docela špatné. Je to nepříjemný důsledek hypertextovosti. Klikání, těkání po mělkých informacích bez pochopení podstaty věci nedělá dobrotu.

Jsou dnešní děti zahlceny informacemi?

Rozhodně ano. Jsou přehlcené informacemi. Nevyznají se v nich. Nedokážou dobře odlišit, která je relevantní, a která ne, která je důležitá, která méně. Kromě toho se špatně orientují v tom, která je pravdivá, a která je nějakým způsobem zmanipulovaná. 

O tom se také bavíme v souvislosti s obchodem, reklamou, marketingem. Neprobírám to s malými dětmi do hloubky, ale upozorňuju, že to, co čtou, nemusí být pravda. Je jasné, že když se baví s kamarádem o něčem, co společně zažili, mohou si ověřit, zda říká pravdu. Ale když čtou o nějakém výrobku, jak je úžasný a zdravý prospěšný, je to úplně jiná situace. Není špatné jim nasadit do hlavy červíka, aby přemýšlely o tom, že tahle informace může být lživá, zmanipulovaná. Zaplavuje nás zkrátka spousta informací a máme s tím problém i my dospělí.

Říká se také, že takovýto přístup k informacím souvisí s úpadkem autority učitele. Pedagog už dnes pro děti není hlavním a jediným informačním zdrojem, jak tomu bylo dříve.

To rozhodně můžu potvrdit. Myslím si, že školství na celém světě je na určitém přelomu, kdy se s tímhle bude muset vypořádat. Učitelská autorita nesouvisí jenom s předáváním informací, ale také s tím, že se budou snažit dětem ty informace „přechroupat“, naučit děti orientovat se v informacích. Myslím si, že to je dnes důležitější, než jim informace nalít do hlav. 

Český vzdělávací program je na dnešní dobu poměrně přebujelý. Žáci nepotřebují vědět některé věci tak do hloubky, protože se dají velmi jednoduše dohledat. Ale potřebují se v nich zorientovat. Na důležitosti získávají měkké dovednosti, aby děti uměly komunikovat, aby se neuzavíraly do sebe, do svých kyberbublin, aby se vyznaly v mediálním světě, aby se vyznaly v kyberprostoru jako takovém, aby nebyly jenom konzumenty, ale dokázaly i něco tvořit. 

Učitelé to teď mají hrozně těžké. Ministerstvo a další strategie jim v tom moc nepomáhají. Diskutuje se o plošných zkouškách a o všem možném. Tohle přijde na přetřes až za několik let a možná, že to bude pozdě. Děti rodičů, kterým se stávající situace opravdu nebude líbit, se postupně asi přesunou do soukromých škol, které nabízejí alternativu.

Zmínila jste soft skills (měkké dovednosti), které bude dítě potřebovat, aby si získalo a udrželo zaměstnání. Nejsou důležitější než znalosti, které ho naučí ve škole? V práci se člověk vždycky zvládne zapracovat, ale musí se umět v tom firemním prostředí pohybovat a vycházet s lidmi. Bude-li jenom sedět u počítače, asi se mu tyto soft skills budou těžko získávat.

Nejsou důležitější, jsou rovnocenné. Ano, musí mít nějaké vlastnosti, aby bylo schopné fungovat v reálném světě. V někom to vypěstujete, v někom ne. To by také mohla být funkce učitele. Kantor by měl být i morální autoritou, nejenom předavatelem informací. Když bude dětem vzorem, je to dobře, zlepší to jeho pozici. Ale to už souvisí i s výchovou pedagogů na pedagogických fakultách a s tím, jací studenti se tam hlásí. Koho to baví, koho nebaví a s řadou dalších věcí.

Máte zkušenosti s učením?

Ne. Dokážu se naladit na vlnu dětí velmi dobře, ale myslím si, že učitelské povolání bych nemohla vykonávat. Je to hrozná řehole. Na besedách se setkávám s lidmi, kteří se chtějí učit. Ať už jsou to dospělí, kteří přivedou děti, nebo právě zvědavé děti. Odezva je velmi dobrá. Když si představím, že bych byla na základní škole, třeba na druhém stupni, kde se děti nechtějí učit, nezajímá je to, rodiče jsou protivní, nemám podporu vedení, mám málo peněz, je to podfinancované... Upřímně, asi bych do toho nešla. 

Jak byste počítače do školní výuky zapojila pozitivnějším způsobem?

Důležité je naučit počítač děti využívat užitečným způsobem. Vysvětlím to na příkladu. Když se rozhodneme jet na školní výlet, motivovala bych děti k tomu, aby si našly na mapě, kde to je, vyhledaly si spoj, co je v místě zajímavého, jestli je na nějakém tom hradu nebo zámku provozní doba, jestli se musí objednat průvodce, jestli si dokážou koupit jízdenku... Takové úplně praktické věci, které se jim můžou v životě hodit. Tohle se přitom moc nedělá. Jinou užitečnou dovedností je tzv. informatické myšlení, které může přejít do programování. Ale to už vyžaduje odborné pedagogické vedení.

Probíráte s dětmi i populární blogy? Na nich se také mohou dostat k nevhodnému obsahu, např. blogy teenagerek trpících anorexií.

Zmiňuji se o tom. V knížce Hustej internet je kapitolka věnovaná blogům a konkrétně anorexii. Narazila jsem na to na internetu a byla jsem překvapená, kolik takových blogů je. Vždycky udělám odbočku pro děvčata a povídáme si o tom, jak nehubnout a nestat se modelkou s pomocí internetu. Najdou spoustu zaručených návodů jak zhubnout, jak být krásnou, různé pilulky...Pilulky se shání v lékárně a ne na internetu.