Chlapec, který žil dvanáct let v bublině. David nikdy nepoznal lidský dotek

Chlapec žil s těžkou kombinovanou imunodeficiencí, dědičným onemocněním, které dramaticky oslabuje imunitní systém
Zobrazit fotogalerii (2)
  |   zajímavost

Je to neuvěřitelný příběh krásného chlapce, který byl kvůli svému křehkému zdraví celý život uvězněný v bublině, aniž by se dotkl čehokoli z okolního světa. Imunitní systém Davida Vettera vydržel smutný osud netradičního přežívání jen 12 let. 

Rodičům malého Davida bylo již před narozením řečeno, že může trpět genetickou poruchou imunitního systému. Šance na přežití porodu měl 50:50 a nakonec jeho tělo tento nekompromisní boj přežilo. Hned po narození umístěn do sterilní plastové kukly. Jak postupně rostl, byl nucen žít ve sterilním kokonu ve tvaru bubliny. 

Těžká kombinovaná imunodeficience. Tak zněla jeho diagnóza. Křehkost vůči čemukoli v tom největším extrému. Oddělen od okolního světa věčnou membránou musel přijmout tento šílený úděl. 

Normální život

Rodiče Davida Vettera se snažili zajistit malému chlapci co nejnormálnější život. V jeho případě však nemohlo být nic od podstaty normální. Uvnitř bubliny byl pokřtěn sterilizovanou svěcenou vodou a bylo mu umožněno formální vzdělání. 

Jak chlapec rostl, tak se společně s ním i zvětšovala samotná bublina. Největší prostor, který pro sebe získal, měl rozměr 180 x 60 x 130 cm, na který byl napojen dětský koutek o rozměrech 350 x 180 x 250 cm. David se však velmi dlouho bránil projít nerezovou ocelovou trubkou, která vedla do jeho rozšířené bubliny. 

Stýkal se dvakrát týdně se sestrou a kamarády a dokonce vychodil základní školu, kdy s učitelem hovořil přes telefon. NASA pro Davida nechala vytvořit speciální skafandr, ale ten na sobě měl údajně oblečen pouze sedmkrát. 

Frustrace v bublině

Všichni kolem se snažili dělat všechno, co šlo, aby měl David co nejnormálnější život. To samozřejmě v rámci okolností vůbec nešlo. Čím více rozumu malý chlapec měl, tím více byla jeho psychika vystavena problémům. 

Lidský kontakt mohl zažít pouze skrze podivné rukavice, které byly součástí bubliny, a tak mu přirozeně chyběl úplně normální dotek. Sám se mnohdy cítil jako testovaná myš v laboratoři. Jeho nadějí na život mimo bublinu bylo transplantování vhodné kostní dřeně. Nenašel se však vhodný kandidát. 

Psychický stav se zhoršoval zcela zásadně a psychologové měli pocit, že se David v bublině brzy zblázní. David dokonce nadával na rodiče, že ho nechali žít a udělali z něj zdravotní experiment, což z etického hlediska nebyla vůbec mylná poznámka. 

Operace

Vnitřní zmatek ze života v bublině si nikdo z nás neumí představit a problémy v Davidově hlavě donutily chirurgy jednat. Kostní dřeň poskytla Davidova sestra a zákrok byl proveden měsíc po jeho 12. narozeninách. 

Vše vypadalo nejdříve velmi slibně, ale pak se začala situace výrazně komplikovat. Místo opuštění bubliny se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Problémy, jako byl průjem, horečky, zvracení a střevní krvácení, byly tak zásadní, že lékaři museli Davida opravdu vyndat z bubliny – ne však na svobodu, ale pod lékařský dohled.  David Vetter zemřel jen patnáct dní po operaci a vzhledem k tomu, že neměl moc pozitivních vyhlídek na normální život, to bylo pravděpodobně vysvobození. 

Zdroje: redakce, primaryimmune.org, pbs.org, cbsnews.org

KAM DÁL: Únava a nevýkonnost: Nemoc štítné žlázy přichází nenápadně, vysvětlují lékaři.