Žižka měl s Vartenberkem dlouho nevyřízené účty. Mocný šlechtic vydal Pražský hrad Zikmundovi a zradil myšlenku husitství. Pro Vartenberka měl za to připravenou speciální lekci. Oblehl město Jaroměř, které Vartenberkům náleželo. K táboru oblehatelů dorazil sám Čeněk Vartenberk, poklekl před Žižkou, sypal si popel na hlavu a vyjmenovával své předchozí zrady a hříchy a prosil za odpuštění. Žižka mu skutečně odpustil, ale Jaroměř dobyl, vyplenil a vypálil i slavný Augustiniánský klášter. Větší ponížení pro Vartenberka neexistovalo, ale šlechtic chápal, že teď je v pozici slabšího a musí se podvolit. Sledoval tak, jak jsou husity upalováni kněží z kláštera a jeho město drancováno. Zařadil se po bok Žižky a sliboval, že bude bojovat po boku kališníků. Husité si jej dokonce později na svém Čáslavském sněmu zvolili do čela své vlády.
Další zrada už mu neprojde
Král Zikmund ovšem sebral nové vojsko a dorazil s ním až do Jihlavy. Vartenberk opět zradil a dorazil za králem s nabídkou, že se se svým vojskem připojí na jeho stranu. Táhl proti husitům až ke Kutné Hoře, kde byl Zikmund opět poražen. Žižka prohlásil Vartenberka za zrádce a nehodlal mu jeho další zradu jen tak nechat projít. Když v počátku roku 1423 vybíral další oblast, kterou vojensky napadne, ne náhodou vybral východní Čechy, kde bylo mnoho Vartenberkových měst a hradů.
Masakr u Hořic
Na útočnou výpravu vyrazil již zcela slepý Žižka ve společnosti Diviše Bořka z Miletníka, který byl jeho očima a v následující bitvě měl stejnou, ne-li větší úlohu než sám slavný vojevůdce. Vartenberk věděl, že musí bojovat, musí Žižku porazit a zabít, jinak mu vypálí všechna jeho města a državy. U Hořic na kopci Gothard se obě vojska střetla. Žižka s vozovou hradbou na kopci, Vartenberk útočil se svými jezdci, kteří ale sesedli z koní, do kopce. Bitva skončila masakrem útočníků, kteří dorazili na kopec vyčerpaní, prořídlí, navíc na ně Žižka poslal svou jízdu. Vartenberk byl rád, že zachránil holý život. Dobové zprávy hovoří o tom, že také „přišel o všechny vozy a děla“. Právě zmínka o vozech a dělech ukazuje, že se věci možná udály jinak.
Mohlo to být i jinak?
Pokud měl s sebou Vartenberk děla a vozy, proč je nepoužil? Musel vědět, že ani jeho pěší vojáci, kteří navíc nebyli v nijak zásadní početní výhodě, nemají při útoku do kopce příliš dobré šance. Petr Čornej ve své knize Jan Žižka - Život a doba husitského válečníka spekuluje, že Vartenberk mohl pod Gothardem rovněž postavit vozovou hradbu a za ní umístit děla úplně stejně, jako to udělal Žižka. Pak by dávaly smysl i historické texty mluvící o tři hodiny trvající řeži, kdy se štěstí klonilo na tu či onu stranu. Obě linie vozové hradby mohly proti sobě pálit a v určitou chvíli snad Vartenberk mohl zaútočil, ale určitě to nebylo po tak naivním a jednoznačném průběhu. Vartenberk každopádně bitvu s velkými ztrátami prohrál a musel uprchnout. Žižka postupoval dál, dobyl hrad Kozojedy, jeho posádku nechal upálit a pokračoval nerušeně ve svých výbojích.
Hořice byla největší bitva, kterou Čeněk z Vartenberka svedl. Nedopadla podle jeho představ, ale zachránil si život a nakonec nepřišel zkrátka ani na svých statcích. Byl zkušený politik a na Svatohavelském sněmu už zase spřádal další plány proti Žižkovi. Ani jeden z obou válečníků to nevěděl, ale mnoho života jim nezbývalo. Žižka zemřel necelý rok po bitvě u Hořic, Vartenberk ho následoval rok poté, když na svém hradě Veliši skonal na morovou nákazu.
Zdroj: Petr Čornej: Jan Žižka - Život a doba husitského válečníka
KAM DÁL: Jan Žižka vítězil všude, kde se objevil. Jak ale vypadal jeho Trocnov?
