Malý kojenec Albert skončil jako pokusný králík šíleného psychologa. Týral ho krysami

Jak se bude mimino jmenovat? Máte na to systém?
  |   zajímavost

V roce 1920 provedl americký psycholog John B. Watson experiment na devítiměsíčním kojenci. Jeho cílem bylo dokázat, že strach z čehokoliv se dá naučit a zase odnaučit. Inspiroval se přitom pokusy ruského vědce I. P. Pavlova, který ale experimentoval pouze se psy. Watson si vybral živé dítě.

John B. Watson byl v té době renomovaný psycholog, učil na univerzitě Johna Hopkinse a byl pokládán za kapacitu v oboru. Vybral si doktorandku Rosalie Raynerovou a společně se pustili do nelidského experimentu pracujícího se strachem. Od chudé matky za pouhý jeden dolar dostali pro své hrátky k dispozici jejího devítiměsíčního syna, kterého měla vodit na pravidelné seance.

Synovi dali krycí jméno Albert, ale ve skutečnosti to byl Douglas Meritte. Dvojice se pustila do experimentu, který měl za cíl ukázat na konstrukci strachu. Watson tvrdil, že lze člověka od útlého věku naučit strachu z čehokoliv a stejně tak ho pak toho strachu zbavit.

Strach z bílých potkanů

Malého Alberta posadil do místnosti a pustil k němu bílého laboratorního potkana. Albert si s ním chtěl hrát, neviděl v něm nic děsivého. Několikrát ho takto Watson nechal, ale pak při jedné seanci, když na potkana chtěl zase Albert sáhnout, velkou kovovou tyčí udeřil do kovové trubky nacházející se těsně za miminem. Albert se pochopitelně polekal a začal plakat. To se pak opakovalo při každé seanci, až se Albert začal bílého hlodavce děsit jen při samotném pohledu na něj.

Jenže Watsonovi se celý experiment trochu vymknul z rukou, protože Albert se pak bál nejen bílých myší a krys, ale jakýchkoliv bílých chlupatých předmětů a zvířat. Dokonce se bál i Santa Clause, což nebyl důsledek, se kterým by Watson počítal. Matka pak přestala Alberta vodit a Watson odmítl chlapce dále jako svůj pokusný subjekt používat, což ale vedlo k tomu, že ho strachu z bílé barvy už nikdy nezbavil. Ta mu tak zůstala po celý jeho krátký život – zemřel v šesti letech na otok hlavy.

Dejte mi dvanáct zdravých dětí!

Z dnešního hlediska byl tento experiment i další podobné, které se v té době děly, vysoce neetické a nebyly by možné. Watson byl navíc opravdový padouch jako z nějakého hororu. Jeho heslem bylo, že pokud mu někdo dá k dispozici dvanáct zdravých dětí, dokáže z nich udělat cokoliv si zamane – právníky, vědce, vrahy, vojáky. Vše byla podle něj jen otázka správného postupu různých pozitivních a negativních stimulací, podobně jako to dělal Pavlov na svých psech, které učil slintat na povel.

Zdroj: allthatsinteresting.com

KAM DÁL: Výzkumnice měla sex s delfínem.