Radosti a strasti v sociálním podnikání. Kavárna Modrý domeček 2. část

Žádná dobová fotografie. Modrý domeček existuje v Řevnicích teprve od roku 2007.
Zobrazit fotogalerii (5)
  |  

O nabírání zaměstnanců, pracovních procesech i plánech do budoucna si můžete přečíst v rozhovoru s ředitelkou občanského sdružení Náruč.

Modrý domeček vznikl jako sociální podnik zaměstnávající lidi s mentálním a duševním onemocněním. Jak v takovém podniku probíhá nábor zaměstnanců? Jakými způsoby se v Modrém domečku snaží posouvat hranice jejich zodpovědnosti? Na naše otázky v pokračování rozhovoru odpovídala Zuzana Dudáková. (První část rozhovoru k přečtení zde.)

"Stanovili jsme si vnitřní pravidlo, že člověk, který tady bude pracovat, musí vydržet pracovat čtyři hodiny denně."

Zmínila jste, že se na začátku udělaly chyby v náboru zaměstnanců. Jak to vypadá dnes, když přijde člověk, který by tu rád pracoval?

Dnes jsou podmínky pro přijetí zaměstnance mnohem "tvrdší". Stanovili jsme si vnitřní pravidlo o tom, že člověk, který tady bude pracovat, musí vydržet pracovat čtyři hodiny v kuse. Pro zdravé lidi neznamenají čtyři hodiny nic, ale pro lidi s mentálním postižením je to opravdu velmi vysoká meta.

Začíná se tím, že člověk je nejprve v tzv. sociální rehabilitaci. Je přijat do sociální služby, kde se o něj starají, sledují ho a hodně intenzivně s ním pracují pracovní terapeuti. Ti lidé ho doprovázejí po celou dobu té zkušební části, tzn. právě té rehabilitace.

"Poučili jsme se, že ve výběru zaměstnanců musíme být ostražitější a profesionálnější."

Občanské sdružení Náruč
  • Občanské sdružení Náruč vzniklo v roce 2000
  • V roce 2003 byl otevřen stacionář pro děti se zvláštními potřebami Náruč v Dobřichovicích
  • Stacionář funguje dodnes, již ale není stacionářem pro děti, nýbrž denním centrem pro dospělé mladšího věku
  • V roce 2004 začali v občanském sdružení přemýšlet o rozvoji dalších aktivit
  • Toto přemýšlení vyústilo v roce 2007 dalším projektem, kterým je sociální podnik Modrý domeček

Tenhle proces je hodně o tom, že se s těmi lidmi řeší, co chtějí dělat, proč chtějí pracovat, jakou mají motivaci k práci. Jakou práci předtím dělali? Jakou by chtěli zkusit? Je jim nabízena zezačátku ta úplně nejnižší pozice. Je to trošičku systém McDonald. Dělají úklidové a pomocné práce v kuchyni. Po každé zkušební směně si sednou s terapeutem. Terapeut hodnotí je. Oni hodnotí, jak se v práci cítili, kde vidí sami možnost rozvoje, nedostatky apod. Tenhle proces může trvat od jednoho měsíce až do půl roku. Záleží na tom, jak se ten člověk cítí, a jaká je jeho předchozí pracovní zkušenost. To se hodně pozná. Hned v první směně vidíte, jestli ten člověk někdy něco dělal.

Po tomhle procesu doporučíme třeba jinou sociální službu, protože si řekneme, že tenhle člověk by tu opravdu jenom trpěl. Nebo prodloužíme ten proces, vidíme-li, že tu je potencionál pro práci u nás, ale je ještě potřeba víc podpory. Nebo nastane ideální případ, kdy tomu člověku nabídneme pracovní smlouvu. Tenhle proces se hodně vyprofiloval od našich začátků, protože předtím jsme vzali všechny rovnou. V tomhle jsme se poučili, že ve výběru zaměstnanců musíme být ostražitější a profesionálnější.

Většina lidí tu tedy setrvává dlouhodobě...

Většina z nich pracuje na dobu neurčitou. Úvazky jsou čtyři až šest hodin denně.

Jak dlouho zde pracuje nejdéle pracující zaměstnanec?

Máme tady asi tři zaměstnance, kteří jsou s námi celých těch osm let, co Modrý domeček funguje.

"Rádi bychom, aby v prvním patře postupně vznikla kavárna, kterou si naše zaměstnankyně povedou samy."

Jaké jsou plány do budoucna?

Za čtrnáct dní bouráme v prvním patře. Získali jsme poměrně velký projekt z norských fondů, který je na malé granty pro rozvoj komunitních služeb pro lidi s duševním onemocněním. První patro budeme rekonstruovat a budeme tam dělat takovou klidnější část kavárny. Mohou ji využít lidi, kteří tam budou chtít pracovat, číst si, potkávat se v klidu na schůzce a ne se řvoucími dětmi v dětském koutku. Chceme tento prostor pro setkávání například pracovních týmů, pro výjezdní zasedání menších firem. Bude tam k dispozici promítání. Dole se nám tohle nedaří, protože pak musíme zavřít kavárnu.

Rádi bychom, aby tam postupně vznikla kavárna, kterou si naše zaměstnankyně povedou samy. Konkrétně ty holky, které jsou opravdu šikovné a nepotřebují téměř žádnou podporu. Už se nám tu stalo, že terapeuti potřebovali odejít a ony vedly kavárnu hodinu nebo dvě samy úplně bez problémů. Čili tenhle prostor pro ně bude představovat další krůček k samostatnosti. Bude je mít na starosti hlavně naše provozní. Už tam nebude tak velká podpora terapeutů. Chceme, aby si zakusily provozní část, organizaci. Mnohdy se musí flexibilně přistoupit k nějakému úkolu a my bychom chtěli, aby je začali řešit samostatně.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru