Když Michail Gorbačov v roce 1985 nastoupil do čela sovětských komunistů, rozhodl se provést zásadní reformu celého socialistického impéria, která měla napumpovat novou energii východnímu bloku. To se v podstatě stalo, jen s tím rozdílem, že právě liberální přístup ve vztahu k Západu a jeho myšlenkám znamenal postupný ústup komunistického režimu nejdříve ve střední Evropě a následně také v Rusku. Za své počínání Gorbačov získal Nobelovu cenu za mír, ale někteří mu jeho počínání nemohou dodnes odpustit. Proč byl Gorbačov natolik jiný než jeho předchůdci?
Oblíbenec Západu, naděje Východu
V kontextu práv a svobod se jeho počínání zdá obdivuhodné. Otevřenost, přestavba a zrychlení. Tři základní faktory, kterými se Gorbačov v čele Sovětského svazu chtěl řídit od roku 1986.
Zkoušel tak probudit ekonomiku zásadními reformami, které měly zvýšit životní úroveň a efektivnost práce. Nejradikálnější byl pravděpodobně zákon o družstvech, kde bylo umožněno do jisté míry soukromé vlastnictví.
- v letech 1985 – 1991 byl generálním tajemníkem a tedy vůdcem Sovětského svazu
- propagátor politiky přestavby (perestrojky) a glasnosti, tedy změn a otevřenosti
- 15. října 1990 obdržel Nobelovu cenu za mír a v roce 1992 mu bylo uděleno ocenění Ronald Reagan Freedom Award
- zemřel ve věku 91 let
Jedním z nejviditelnějších prvků jeho politiky byla tzv. glasnost (otevřenost). Ta spočívala hlavně ve svobodě slova. Tisk nepodléhal takové cenzuře, což bylo odevzdání jedné z hlavních zbraní, kterou si režim držel neomezenou moc. Propuštěno bylo velké množství politických vězňů a disidentů. Gorbačov si tak chtěl získat podporu veřejnosti ke svým hospodářským reformám.
Postupně se sytém stával čím dál tím víc demokratický. Pro příklad bylo možné volit z více kandidátů. Gorbačov však plánoval měnit i sovětskou diplomacii. V roce 1988 byla odmítnuta Brežněvova doktrína o omezení svrchovanosti socialistických zemí, čímž v podstatě započal postupný rozpad východního bloku, který byl se Sovětským svazem mocensky svázán. Gorbačov byl jako zjevení a oproti svým předchůdcům celý svět překvapoval tím, jak radikálně jeho politické kroky mění svět.
Bral to s humorem
Michail Gorbačov byl dlouhá léta tajným křesťanem. Byl tak prezidentem systému, který potlačoval i jeho víru. V roce 2004 získal spolu s Billem Clintonem cenu Grammy za nejlepší namluvené album pro děti Petr a vlk.
„Na slunci také bývají skvrny,” prohlašoval se žertem Gorbačov o svém nepřehlédnutelném znaménku na hlavě. Původně bylo na všech oficiálních fotografiích retušováno. Gorbačov později uznal, že při reformaci Sovětského svazu se nechal ovlivnit Dubčekovským socialismem s lidskou tváří. Zároveň hrál zásadní roli při potenciáním potlačení demonstrací během sametové revoluce.
Na západní frontě klid
Nejvyhrocenější vztahy měl Sovětský svaz dlouhodobě s USA. Období studené války se však postupně za vlády Gorbačova začalo oteplovat. Gorbačov byl na Západě velmi oblíbený a získal si přezdívku "Gorby".
Nejdříve se sešel v roce 1986 s prezidentem Reaganem v islandském Reykjavíku a o rok později vstoupil dokonce na půdu USA, aby kromě jiného podepsal Smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu. Když se na konci roku sešel s prezidentem Georgem Bushem na Maltě, byl oficiálně ohlášen konec studené války. Komunistický blok se i v souvislosti s liberální politikou a diplomacií postupně hroutil a Gorbačov tomu rozhodně nechtěl stát v cestě. Stačí si připomenout jen několik výroků, jež se staly jasně vyslaným vzkazem o budoucnosti světa.
Berlínská zeď může padnout
Když se ho novinář zeptal, zda by chtěl zbořit Berlínskou zeď, tak odpověděl: „Proč ne?” Když měl zhodnotit Velkou čínskou zeď, kterou navštívil v době demonstrací na náměstí Nebeského klidu, prohlásil: „Je to krásné dílo, ale je pořád mnoho zdí mezi lidmi.” V zahraničí byl hvězdou. Získal Nobelovu cenu za mír, ale na domácím poli se mu jeho politická kariéra hroutila ruku v ruce s celým Sovětským svazem.
Liberální přístup a demokratické postupy totiž otevřely nové nacionalistické problémy Sovětského svazu. Osamostatnit se tak chtěla Ukrajina, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. Sovětský svaz zanikl oficiálně 31. prosince 1991 a Gorbačov rezignoval na funkci prezidenta 25. prosince.
Po zákulisních hrách získává politický vliv budoucí prezident Ruské federace Boris Jelcin a Gorbačov na domácí půdě totálně propadá mezi nejméně oblíbené politiky. I jeho Rusové viní za divoká 90. léta. Michail Gorbačov však v kontextu světového vývoje zahrál jednu z nejpodstatnějších rolí osudu. Sovětský svaz ztratil svůj totalitní vliv na východní Evropu až na výjimky bez krveprolití.
Zdroj: Prima Zoom, wikipedia, The Sun
KAM DÁL: Slavný reportér píše o pádu Sovětského svazu i o strašlivých gulazích, v nichž trpěly tisíce lidí.
