Pár známých z Ukrajiny si do Česka jelo jen pro peníze, pak zase rychle domů, říká Olena (30). Prozradila, jak o Češích mluvili

Pocit bezpečí a relativního klidu, to bylo pro prvně příchozí Ukrajince zásadní
  |   povídka

Invaze ruských vojsk na Ukrajinu zatáhla do Evropy znovu po mnoha letech takto zásadní válečný konflikt. Putinovi vrazi drancují, zabíjejí nevinné lidi včetně malých dětí. Nic jim není svaté. Mnoho Ukrajinců uprchlo "jen" s holým životem, všechen majetek museli nechat na místě. Olena vše sleduje od samého začátku z bezpečí. Už deset let žije v Praze. Samozřejmě okamžitě začala krajanům pomáhat.

Pro sympatickou rodačku z Kyjeva byla zpráva o útoku ruské armády na její zemi šokem. „Nevěřila jsem tomu. Opravdu jsem několik minut jen zírala a nechápala, jak si někdo mohl vymyslet takto hloupý vtip. Jen velmi pomalu mi docházelo, že je to realita. Drsná, neuvěřitelná realita, která se děje ve 21. století,“ zavzpomínala pro Čtidoma.cz.

Ukrajinci jsou Čechům moc vděční

Když pominulo první zděšení, začala obvolávat kamarády a známé. Některým se dovolala okamžitě, jiné se ozvali třeba až za několik hodin. „Všichni byli v pořádku. Řešili, co budou dělat. Někteří se rozhodli o okamžitý odchod ze země. Dohodli jsme se, že jim seženu ubytování a pokusím se pro ně najít práci.“

Podle agentury Reuters bylo od začátku války na Ukrajině odhadem zabito minimálně 46 tisíc lidí, další 13 tisíc bylo zraněno. Zničeno bylo alespoň 2 300 budov, své domovy bylo nuceno opustit minimálně 17 milionů lidí. Škody na majetku jsou zhruba 600 mld. amerických dolarů. Údaje jsou k 20. červenci.

Olena se s velkým respektem vrací i k pomoci Čechů. „Jak vláda, tak obyčejní lidé se zachovali naprosto božsky. Nemám jiné pojmenování, nečekala jsem, že se národ takto spojí a pomůže lidem v nouzi. Klobouk dolů před všemi, kteří se zapojili. Ať už posílali peníze či pomáhali v uprchlických centrech. Nebo psali podpůrné vzkazy, i to pomáhalo.“

Brečet jsem chodila na záchod

Olena nikdy nebyla příliš citlivá, věci brala tak, jak přicházely. Ale první příliv lidí s dětmi v náručí a igelitkami v ruce ji dostal. „Chodila jsem tajně brečet na záchod, aby mě neviděli. Museli jsme se usmívat, dávat jim naději. Jen tak měli šanci, že se z toho dostanou. Málokdo si umí představit, s jakými příběhy ti lidé přicházeli.“

O to více ji mrzí, jak se začali chovat někteří její krajané. Jen nepatrná část, ale stačilo to k tomu, aby k nim začali cítit nenávist. „Sebrali se a do Česka si přijeli jen pro příspěvek pět tisíc na osobu. Ubytovali se u příbuzných, kteří zde žili už roky, udělali si pěkných pár dní a zase jeli domů. Není to jeden případ, vím možná o osmi, deseti.“

Špatných je nás jen málo

Doma pak podle Oleny vyprávěli, jak je snadné v České republice přijít k penezům. „Jediné, co mě na tom těšilo, bylo, že ne všichni se nechali zlákat k takové ohavnosti. Spousta lidí je poslalo do háje, že tohle dělat nebudou, protože to není lidsky správně. Takže na tyhle lidi jsem naopak hrdá. Nejsme všichni špatní, jen hodně malá část.“

Pro Olenu pomoc krajanům neskončila. Těm, co chtějí zůstat v Česku, radí, jak na to a jak se co nejlépe začlenit do společnosti. Většina chce ale pryč. Takže se spolu s přáteli snažíme, aby vše proběhlo bez problémů. A hlavně se napřed informujeme, zda se mají vůbec kam vrátit...“

(na přání respondentky je fotka u článku pouze ilustrační)

KAM DÁL: Kdo je Joe z reality show Praha – den & noc? DJ Uwa byl mistrem v legendárním Discolandu Sylvie.


Hobby