Pavel (22): Potkal jsem ji v baru, bylo jí přes padesát. Na tu noc nikdy nezapomenu

Mladý muž byl okouzlen mnohem starší ženou
  |   povídka

Málokdy z baru ocházel sám. Pohledný muž, který má navíc dar, že "ukecá" téměř každou dívku či ženu. Tentokrát to ale bylo jiné. Když ji poprvé viděl, hned věděl, že tentokrát chce skončit s ní. Roztočil se kolotoč událostí, na které bude zřejmě navždy vzpomínat.

Kdyby měl Pavel počítat, s kolika mladými ženami za poslední rok odcházel, dalo by mu to hodně práce. „Zřejmě bych se ani nedopočítal,“ směje se muž, pro kterého se stala osudnou jedna květnová noc. Přitom do té doby všechno běželo podle předem daného scénáře. „Dvě, tři holky byly "naťuknuté", stačilo udělat poslední krok a jednu si vybrat. Možná dokonce dvě,“ vypráví pro Čtidoma.cz.

Stačila jedna její věta

Osud tomu ale chtěl tentokrát jinak a nenapravitelného svůdníka tak trochu vytrestal. Kolem druhé hodiny v noci k jeho hloučku přistoupila dáma s velkým D. Požádala nás o oheň. Stačila jediná věta a styl jejího chování, abych věděl, že dnes chci odcházet s ní. Tipoval jsem ji tak na pětačtyřicet, později mi u sklenky řekla, že je jí ještě o pět více,“ vzpomíná Pavel.

Paní Karolína se prý přišla uvolnit, měla za sebou těžká jednání. „Byla právnička nebo tak něco. Moc jsem ji neposlouchal, byl jsem jako ve snách.“ Pavel na vlastní kůži okusil, jaké je to "na druhé straně barikády". Tedy v situaci, kdy je někým okouzlen.

Požádala mě, abych ji doprovodil domů

Asi hodinu mu trvalo, než se ze svého "transu" dostal. Pak zase získal půdu pod nohama, začal flirtovat a požívat osvědčené sladké řečičky. Na Karolínu to ale moc neplatilo. „Vždycky se jen usmála a podívala se na mě pohledem, který říkal, že tohle už má fakt za sebou a ať zkusím něco jiného. Prostě neuvěřitelné!“

I když to Pavel snad ani nečekal, kolem půl páté se žena zvedla s tím, že půjde domů. „Požádala mě, abych ji doprovodil. Že má venku auto s řidičem. Neváhal jsem ani vteřinu. Jeli jsme asi třicet minut, bydlela v parádní vile někde v centru Prahy. Takové místo, jaké většinou vídáme ve filmech z první republiky.“

Prý mohu zůstat, ale mělo to podmínku

Pavel už byl zase ve své kůži, vtipkoval, snažil se navodit atsmoféru s vidinou jistě zajímavé "postelové" zkušenosti. Nic z toho se ale nekonalo. „Otevřela dveře jednoho z pokojů, kde byla úplná tma. Když rozsvítila, uviděl jsem spoustu přístrojů a věcí, o kterých jsem ani nevěděl, že existují. Řekla mi, že jestli na to mám "koule", abych byl jejím otrokem. Že se budu mít dobře a můžu zůstat, jak dlouho budu chtít. V opačném případě prý nechala otevřené dveře a řidič čeká venku a hodí mě, kam budu chtít.“

Jestli si Pavel někdy myslel, že je statečný a zkusí vše, tak teď si to rychle rozmyslel. „Ani nevím, jestli jsem pozdravil. Prostě jsem utekl jako zpráskaný pes. Tohle fakt bylo nad moje chápání i touhu po dobrodružství.“

(V příběhu je na žádost čtenáře změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační.)

KAM DÁL: Tereza Kerndlová se odvážných snímků nebojí. Zpěvačka posílá pozdravy ze Španělska.


Životní styl