Jak pandemie ovlivnila naše snění? Proč sníme o rouškách a mytí rukou? Psychologie za nočními můrami o covidu

V době pandemie se nejčastější noční můrou stalo zapomenutí roušky
 

Když celý svět minulý rok ovládla globální pandemie, vynořilo se spoustu zpráv o tematických nočních můrách. Nemohu dýchat! Zapomněl jsem masku! Jak se psychologie snů během doby covidu vyvíjela?

Naše mysl byla, zejména na samém začátku pandemie, přes den ochromena strachem. Strach a úzkost, které přes den naše mozky nebyly schopné zpracovat, se přenesly do spánkového stavu.

Až nyní, po roce pandemie, se naše sny, stejně jako my, "novému normálu" přizpůsobily.

Propisují se do našich snů masky a prázdné ulice? Co vidíme, když zavřeme oči?

 

Tady je pár snů, které nám poslali naši čtenáři:

 

„Jdu si takhle po pláži, vedle moře, které je až po okraj naplněné žraloky, ale místo žraloků sleduji lidi. Říkám si, proč ti lidé na pláži nedodržují rozestupy? Žraloci v moři mě nezajímají," řekla pro BBC Fiona Ramage ze Skotska. Pandemie se prý stala v jejích snech novou kulisou.

Sayaka, žijící s rodinou v Anglii, říká, že sny o pandemii už má i její 7letá dcera. Ve snech její dcery prý masku nosí jen její rodiče a všichni členové rodiny si neustále myjí ruce.

Některé sny dokonce i nabraly poněkud surrealistický směr. Meriela Cortés ze Santiaga v Chile řekla: Moje sny jsou už opravdu směšné – chci v nich, aby masky nosili i psi a kočky, ale nedaří se mi to."

 

 

Deirdre Barrett, psycholožka na Harvardské lékařské fakultě v USA, nasbírala asi 15 000 pandemických snů pomocí dotazníku. Výzkum tak mohl začít.

Na začátku pandemických opatření lidé snili o útocích hmyzu a o tom, že nemohou dýchat. V době lockdownu se jejich společným znakem stalo např. vězení nebo online testy do školy.

Šest měsíců od počátku lockdownu se pak největší noční můrou, doslova, stalo zapomenutí roušky.

Deirdre Barrett poznatky shrnuje tak, že jakmile začaly ustupovat sny s tematikou strachu z nakažení, zvyšovaly se počty snů se sociálním aspektem pandemie.

Většina snů se ke konci točila kolem zapomenutí masky a pocitu trapnosti. V těchto snech se pak většinou lidé snažili uniknout dříve, než si někdo všimne, že masku nemají."

Valdas Noreika, lektor psychologie na univerzitě Queen Mary v Londýně, vysvětluje, že mezi bdělostí a spánkem existuje složité spojení.

„Existují věci, se kterými se setkáváme každý den, ale přesto o nich nikdy nesníme. Jako například brouzdání po internetu,“ vysvětluje.

Spolu s kolegy sbírá deníky snů pro studii, která má za úkol zanalyzovat, zda každodenní myšlenky na covid ovlivnily to, o čem lidé sní. „Většinou do našich snů přecházejí pouze věci, které u nás vyvolávají silné emoce," říká.

U někoho, kdo se virem cítí ohrožen, je pravděpodobné, že o tom bude i snít i několik dalších let, což je zajímavé, ale také smutné,“ dodává.

 

Zdroj: BBC

 

KAM DÁL: Malá Strana lehla popelem. Mohli ji zachránit, ale vzali nohy na ramena


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru