Rys Míša z vlašimské paraZOO zemřel ve spánku, dožil se 19 let

Při stěhování do větších prostor musel byt míša znovu uspán
Zobrazit fotogalerii (6)
  |  

ParaZOO ve Vlašimi truchlí. Smutní jsou ošetřovatelé, dojetí dolehlo i na návštěvníky stanice. Do zvířecího nebe odešel rys Míša, který byl dlouhé roky tváří záchranné stanice. Oblíbencem návštěvníků byl devatenáct let, chodila za ním celá jedna generace dětských návštěvníků.

Mohutný rys odešel ve spánku, vysoký věk se podepsal na jeho kondici a zdraví. Rys Míša strávil ve stanici celý svůj život. Určitě to ale nebyl žádný plyšák na hraní, vždy vzbuzoval respekt a nikdy neztratil vlastnosti šelmy.

Oblíbený mezi ošetřovateli i návštěvníky
"Zprvu jsem z něj měla vskutku trochu obavy. Míša měl totiž jeden výběh, do kterého se chodilo, říká se tomu kontaktní chov. Rychle jsme si na sebe zvykli, byl opravdu hodný a sám si udržoval odstup. Ale i přes to byl hrdý a vždycky dával najevo, kdo je ve výběhu pánem. Vždy měl přehled, i když dělal, že se na mě vůbec nedívá. Nejraději měl, když jsem mu na hraní pověsila srnčí kůži na provaz, dováděl pod ní jako kotě s klubíčkem," zavzpomínala na oblíbenou kočku bývalá ošetřovatelka Lenka Šafránková.

Z odchodu vyhledávaného zvířete jsou smutní i návštěvníci stanice. "To nás mrzí, pomatuji si ho ještě z dob, kdy jsem chodila na gympl a moje děti ho měly také rády, na druhou stranu, krásný věk," řekla Lucie Houžvičková z Vlašimi.

Rysí kotě z Olomouce prožilo ve Vlašimi dlouhý a důstojný život
Míša se narodil v olomoucké ZOO, kde strávil první rok života. Jeho handicapem bylo ochočení. Od mládí byla šelma v úzkém kontaktu s lidmi, proto nebyla jako její divocí příbuzní plachá. Nemohla tak být vypuštěna do volné přírody.

"Jednou jsem přinesla velkou plastovou kostku. Nevídané. Na mnoho let to byla jeho nejoblíbenější hračka. Velkým mezníkem pro něj bylo, že jsme propojili jeho původní ubikaci s tou vedlejší, byly oddělené uličkou. Životní prostor se mu o sto procent zvětšil a mohl se proběhnout. Měl schovávačky v uličce, prováděl skoky ze zálohy, když dělal, že nás "loví". To bylo na denním pořádku," dodala Lenka Šafránková.

Ošetřovatelka zároveň připomněla, co se nazlobila, když potřebovala vpravit do potravy potřebné vitamíny. "Dařilo se mu maso sníst a vitamíny pak ležely na poličce, nevím, jak to dělal," podivila se.

Instinkt šelmy Míšovi zůstal, rád naoko lovil lidi i psy
Její slova potvrdila i další z ošetřovatelek, Zuzana Pokorná. "Míša byl hodnej, já jsem se ho ze začátku bála, protože to byla veliká kočkovitá šelma. Pak jsem ale zjistila, že k němu mohu jít i dovnitř. Když jsem dodržovala určitou vzdálenost, nikdy nezaútočil a i v dospělosti si rád hrál. Pochutnával si rád na kuřecím mase a občas jsme mu přilepšovali srnčím," řekla o téměř padesátikilogramové kočce dnes také bývalá pracovnice stanice s tím, že Míša vždycky rád pozoroval, co se děje venku. Když šel kolem výběhu třeba pes, tak se vždy tvářil, že ho loví. Nikdy totiž neztratil instinkty divoké šelmy.

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru