V Čelákovicích odhalili desku legionáři Václavovi Zárubovi. Deska má velmi zajímavou minulost...

Desku odhalil také Karel Schwarzenberg...
Zobrazit fotogalerii (4)
  |  

Na konci října odhalili v Čelákovicích pamětní desku Václavu Zárubovi, který před 100 lety zemřel ve „Velké světové válce“, jak tehdy nazývali 1. světovou válku, když před tím působil v rotě Nazdar. Zajímavé jsou jak osudy tohoto legionáře a hrdiny, tak osudy pamětní desky na jeho počest…

 

Spletité osudy desky...

Pamětní deska chrabrému a vlasteneckému legionáři byla odhalena za první republiky na budově školy na náměstí a více nám o ní řekl Mirek Iglo, bývalý čelákovický zastupitel: „V roce 1940 byla ale na příkaz okupantů odstraněna a její kov určen pro potřeby válečného průmyslu. Po osvobození v roce 1945 ji nalezl na shromáždišti rekvírovaných zvonů v Praze Na Maninách průvodčí vlaků pan František Červinka z Čelákovic.

 

Desku nechtěli nacisté, ani komunisté...

Dovezl ji zpět a umožnil tak její znovuodhalení dne 28. října 1945,“ dozvěděli jsme se. Na škole setrvala deska jen do roku 1976, kdy znovu nařídily její sejmutí orgány KSČ. „Poškozenou desku jsem získal do muzea a její opravu a restaurování zajistil u pana Jaroslava Stracha, vyučeného pasíře u firmy Josef Hönel v Čelákovicích, který se v roce 1935 podílel i na jejím zhotovení,“ řekl nám Mirek Iglo. Třetí odhalení pamětní desky za účasti četných vzácných hostů dne 14. října 1990 provedl tehdejší prezident Václav Havel společně s francouzským velvyslancem Jean Gueguinem. Doufejme, že deska již vytrvá na věky a že se o ni nepostarají třeba sběrači kovů!

 

Pozoruhodnou osobnost Václava Záruby si již brzy připomeneme na našich stránkách v rozhovoru se zástupci slavné roty Nazdar…

 

Václav Záruba pokřtěný dne 6. 5. 1873 v čelákovickém kostele se narodil jako šestý z osmi sourozenců v Rybářské ulici. Jeho otcem byl Václav, matkou byla Anna, dcera rolníka Růžičky ze Sudova Hlavna. Otec Václava Záruby prodával košíkářské zboží. Rodina obývala dům v Nádražní ulici, kde je dnes známý hostinec „U Najmanů“. Václav Záruba odešel na studia do Prahy, a to na smíchovské gymnázium, ale to rok před maturitou opustil a přestoupil na konzervatoř, na housle. Po dokončení studií musel pomáhat otci v obchodě, krátce pak vedl vlastní firmu v Praze. Táhlo ho to však k hudbě, a tak odešel za svým cílem do Vídně. Tam se nějakou dobu živil jako houslista, ale v roce 1912 již působil v Paříži jako primista – přední houslista orchestru v “Café Vienne“. V Paříži navázal i na spolkovou činnost z rodného města a vstoupil do tamního Sokola. Po vypuknutí 1. světové války se ve vlasteneckém nadšení přihlásil do francouzské cizinecké legie. Byl zařazen jako střelec do 2. pluku k 3. rotě, nesoucí název „Compagnie Nazdar“. Ve svém poslední dopise z 12. prosince 1914 napsal: „Já pevně doufám v Boha, že při tom celém nešťastném roce vše všichni předržíme a jednou přece se ještě shledáme za lepších poměrů, v pravé lidskosti, za kteréž právo my proti jednomu nepříteli bojujeme. Ať žijou Čechy, naše vlast! Zalíbilo-li se pak Bohu, abych i já za právo a svobodu měl prolíti svou krev, jak budou někde v poli v hromadném hrobě složeny mé kosti a Vám, moji drazí, by zbyla jen vzpomínka na Vašeho švagra, bratra, Vendu, Vendu…“. Zemřel 27.10. 1915.