Jaké jsou další osudy dívek z nahého kalendáře z Vyžlovky?

Jedna z aktérek kalendáře - Lucie...
24.12.2015 - 13:42   |  

Je to sedm let, co nafotily dívky z Vyžlovky proslulý nahý kalendář. O tom, jak kalendář vznikal a jak svým aktérkám změnil život, jsme si povídali s fotografem Olegem Homolou, tvůrcem kalendáře.

 

Jaké bylo focení kalendáře?

Focení kalendáře byla propracovaná akce, na které se podílel větší tým lidí, tedy nejen já jako fotograf a děvčata jako modelky. Akce probíhala na jaře a v létě 2008, bylo extrémně slunné počasí, takže jsme museli fotit při východu a západu kvůli zmírnění ostrých stínů.
 

Jaký byl jeho úspěch?
Úspěch kalendáře byl nečekaně obrovský, informovala o něm prakticky všechna média, na Vyžlovce se netrhly dveře s novináři. Kalendář jsme věnovali i tehdejšímu prezidentovi Václavu Klausovi, který jej pak měl v pracovně na pražském hradě. Kalendář odstartoval i českou kalenářovou vlnu a měl stovky epigonů.

Podařilo se vybudovat hřiště, na které měl padnout výdělek z kalendáře?

Z výnosu kalendáře se na Vyžlovce vybudovalo hřiště pro plážový volejbal. To byl nesmírně důležitý moment. Zatímco česká veřejnost přijímala vyžlovskou nahotu veskrze pozitivně, část obce Vyžlovka proti němu brojila a někteří vyžlováci děvčata i mne pomlouvali. V duchu hesla doma není nikdo prorokem. Ale výstavba hřiště byl natolik mocný argument, že negativní hlasy utichly.
 

Měli jste chuť se do focení pustit znovu?
Nápad udělat další kalendář tu byl, dokonce jsme měli písemně vypracovaný projekt s dělbou práce. Ale ukázalo se, že v ženském kolektivu, který byl v roce 2008 nabitý energií, vyprchalo nadšení pro věc. Bez nadšení a energie to ovšem nemělo cenu, tak jsem to odpískal.
 

Změnil se nějak převratně život některý aktérkám?
Kalendář změnil osudy - některé aktérky se rozešly s partnery, kteří na nahotu žárlili. Některé se naopak na akcích kalendáře sezámily s budoucími otci svých dětí. Z přátelství kolem kalendáře vznikly i nové hudební iniciativy, propojily se moje hudební cesty s cestou Borůvky (Le Pneumatiq), Honzy a Matěje Homolových (Wohnout), Fredrika Janáčka (Mínus 123 minut). Tahle parta vytvořila i populární vyžlovskou kapelu Los Homolos.
 

Jaký je váš postoj k nahotě?
Jsem z generace, kdy nahota byla tabu. Jako dítě jsem prakticky neměl šanci uvidět nahou ženu ani na fotce v časopisu. Tuhle zvrhlou prudérnost převzali komunisté od církve, kterou paradoxně v jiných ohledech zatracovali. Dnes je naštěstí situace jiná. Pokud v současnosti někteří lidé nahotu odsuzují, chápu to jako jejich duševní úchylku plynoucí z pokřivené výchovy a vlivu různých církví, sekt, stran a separatistických partiček. Pod šaty jsme nazí všichni bez rozdílu. Jinou otázkou je, jak to komu pod šaty sluší. Z fotografického hlediska je někdy estetičtější namířit objektiv na oblečenou ženu - v případě, kdy jí látka milosrdně zakryje výraznější nedostatky postavy.
 

Jak příběh kalendáře pokračuje dál?
O kalendáři jsem v září 2015 vydal knihu Příběh kalendáře, která mapuje zákulisí, úspěchy i osudy aktérů za sedm let. Je v ní spousta fotografií a má přes dvě stě stran. Případní zájemci o knihu si ji mohou objednat na kontaktu Markéta Kolínská, 602 274 682, marketa.kolinska@genei.cz.

 

Kniha popisuje další osudy aktérek...

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru