Bezdomovcem ze dne na den? Děje se to často

35letý Milan je na ulici 16 let.
Zobrazit fotogalerii (7)
  |  

Beroun se dlouhodobě potýká s bezdomovci. V denním centru Farní charity Beroun se jich měsíčně zastaví kolem stovky. Jak se tito lidé dostali na ulici? A co mohou v takové situaci dělat?

Příběh bezdomovce najdete zde: Jsme živé bytosti

Rozhovor nám poskytly vedoucí Terénního programu pro osoby bez přístřeší a terénní sociální pracovnice Romana Bradáčová a vedoucí Denního centra Soňa Křikavová z Farní charity Beroun.

Někteří lidé se prý na ulici dostanou ze dne na den. Jak často se to stává a jakým způsobem?

Soňa Křikavová: Stává se to často. Většinou jde o bývalé agenturní zaměstnance. Agentura jim tu zajišťuje práci a ubytování. Firmy je propustí a najednou přijdou o práci i bydlení.

A jak je to s těmi, kteří se na ulici dostanou kvůli závislosti na drogách a alkoholu?

S. K.: Často nevíme, jestli se ten člověk na ulici dostal kvůli alkoholu, nebo začal užívat alkohol, protože je na ulici. Tohle se těžko rozlišuje. Nedivím se lidem, kteří na ulici jsou, že drogám nebo alkoholu propadnou, protože to doopravdy není záviděníhodná situace. Někdo to prostě řeší tímto způsobem.

Někteří klienti nevyužívají žádné dostupné služby. Jak si opatřují veškeré základní věci k přežití?

Romana Bradáčová: Slangový hovor je, že "fárají". To znamená, že projíždějí popelnice. Tam si hledají věci, které potřebují, a věci, které prodají. Získají tak peníze, za které si mohou něco koupit. Často také stojí před obchoďákama a žebrají.

Často jim pomáháte při jednání s úřady. Stává se, že narážejí ze strany úředníků a policistů na šikanu?

R. B.: Ze strany policistů ani ne. Ze strany úředníků ano. Někdy se nám opravdu stává, že úředníci nejsou vstřícní, ani když jim děláme doprovod.

S. K.: Úplně nejhorší přístup je asi ve zdravotnictví.

Jaký je přístup ve zdravotnictví?

S. K.: Bezdomovec samozřejmě nevoní, může mít parazity nebo přenosnou nemoc. Může být opilý nebo pod vlivem drog. Je pro ně nebezpečným člověkem, o kterém nic neví. Poskytnou jim první pomoc. Jakmile je bezdomovec trochu stabilní, okamžitě ho z nemocnice propustí, a to klidně i v noci. Často pak říkají, že sám chtěl a nestál o tu péči. Nevím, jaké mají vnitřní předpisy. Mohli by ale dle mého názoru lépe posuzovat, zda je ten člověk ve stavu, kdy je schopen o sobě rozhodovat.

Zaměřujete se na to, aby se bezdomovci vrátili do běžného života? Aby si postupně našli bydlení, zaměstnání...

S. K.: To už je taková perlička na dortu. Snažíme se o to, aby ten člověk nějakým způsobem fungoval, aby případně netrpěl nemocemi, parazity, které by mohl roznášet po celém městě. To je první stupeň. Pak se snažíme o to, aby měli vůbec doklady a finance. To znamená, aby alespoň pobírali sociální dávky.

R. B.: Teprve potom, co jsou schopni si všechno tohle osvojit, je můžeme začít motivovat k bydlení. Jakmile mají dávky, je to trochu jednoduší.

V kolika případech se tohle zadaří?

S. K.: Nejčastěji je "ubytováváme do léčeben". Donedávna jsme hodně využívali ubytovny. Je jich ale poskrovnu. Navíc momentálně nechtějí brát lidi na sociálních dávkách. Spíše se zaměřují na stavební dělníky, agenturní zaměstnance. Sehnat ubytovnu je tedy velký problém. Pak nám zbývá ještě azylový dům a noclehárna. Když už pracují, tak už je možné nějaké bydlení formou pronájmu.

Sehnat práci ale také musí být poměrně obtížné, nebo ne?

R. B.: Pokud už bydlí, tak je šance i na tu práci.

Nenaráží na předsudky ze strany zaměstnavatelů?

S. K.: V dnešní době v Berouně o práci není nouze. Přes agenturu práci seženou, když chtějí.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Romana Bradáčová: Sejdeme se ráno v kanceláři. Rozdělíme si úkoly. Řekneme si něco o klientech a vyjíždíme do terénu. Jezdíme do několika měst, konkrétně do Kladna a do Hořovic. Pokud jedeme mimo Beroun, máme s klienty domluvené srazy. Klienti o nás vědí a přijdou za námi na sraz.

Tady v Berouně máme srazy dopoledne. Odpoledne potom vyrážíme do terénu. Známe lokality a víme, kam máme jít. Nacházíme nové klienty, pokud tam jsou. Ty, které najdeme v Berouně, odkazujeme na denní centrum. Když víme o stálých obydlích, chodíme klienty, které známe, navštěvovat i tam.

Přicházejí sem noví klienti často? Zezačátku je u nich prý velká nedůvěra.

R. B.: Velká nedůvěra tam je. Jdeme za klienty obvykle několikrát, než se povede, aby přišli do denního centra.

Je asi těžké si představit, jak se cítí v této situaci. Jak moc se vám svěřují?

R. B.: Svěřují se až po delší době. U prvního potkání rozdáváme letáček, kde je možnost nám zavolat, pokud budou chtít. Napoprvé nám klient většinou neřekne nic. Přijdeme za nimi. Buďto s vámi mluví, nebo nemluví. Zkrátka to zkoušíme. Chodíme za nimi, aby věděli, kam se mají obrátit, když budou potřebovat pomoct. Důležité je kontakt opakovat, opakovat a opakovat, aby se zlomila nedůvěra.

Jedná se častěji o muže nebo ženy?

R. B: Velkou většinu tvoří muži. Žen je tady málo.

Jak jsou obvykle bezdomovci staří?

R. B.: Poslední dobou máme hodně lidí v seniorském věku.

Soňa Křikavová: Ze statistiky mi vychází průměr okolo 43 let. U všech ale neznáme datum narození.

Jedná se většinou o klienty, kteří jsou na ulici delší dobu?

S. K.: Máme klienty, kteří jsou na ulici delší dobu. Pak jsou tu klienti, kteří Berounem pouze projíždějí. Opakuje se situace, kdy je vyhodí z vlaku, protože neměli jízdenku. Dorazí potom na denní centrum. Často je sem nasměruje městská policie nebo ostatní klienti. Pobudou tu třeba dva dny. Zjistí, zda jim to tu vyhovuje. Někteří začnou spolupracovat se sociální pracovnicí. Nebo zase zmizí někam dál. Beroun je trochu průchodová zóna.

Co je to aktivizační program?

S. K.: Nejde o sociální službu. Mohou ho využít klienti Farní charity Beroun. Většinou se jedná o úklid určitých ulic v Berouně, na kterých jsme domluveni s technickými službami. Klienti za to nedostávají peníze a nemají pracovní smlouvu. Je to o tom, že chtějí něco dělat a mají program na dopoledne. Musí přijít na denní centrum, odkud se v půl deváté vyráží. Končí se v půl jedné. Za odměnu dostávají kredity. Ty se dají využít na služby denního centra, noclehárny nebo na nákup potravin. Spoustu bezdomovců odrazuje, že to nejsou peníze na ruku. Ale i tak se občas stává, že máme převis lidí. Máme ještě smlouvu s firmou Recavie z Králova Dvora. Ta ekologicky likviduje autovraky. Naši klienti u nich třídí odpad z autovraků. Není to ale úplně pravidelné.

S kolika klienty pracujete na denním centru?

S. K.: Za měsíc jsme měli kolem stovky klientů.

Kolik potkáte nových v terénu?

R. B.:Těch nových není tolik, ale kolem pětadvaceti jich v tuhle chvíli máme v terénu.

Nejhorší situace asi byla teď přes zimu.

S. K.: Přes zimu hrozí největší ohrožení života mrazem. Město hradí projekt Teplá židle, který se otvírá, když jsou velké mrazy a bezdomovci mohou být v teple.

Kolik to letos bylo dnů?

S. K.: Čtyři dny, když klesla teplota pod mínus deset stupňů. I tak sem někteří nedorazí. Mnozí podcení situaci. Nemají televizi a internet, aby se podívali, že bude mrznout. Dozvědí se, že je otevřeno, ale rozhodnutí je na nich.

R. B.: Měli jsme dohodu s městskou policií, která ví, kde jsou a motivovali je, aby sem přišli.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru