Výklad snů: Děsivý pád do neznáma, zuby, voda i létání
Divoká noc protkaná scénami a hysterickým pláčem, pot a vyděšený pohled. Zažili to všichni. Noční chmury se nevyhýbají dětem ani dospělým. Přinášíme praktické rady pro rychlou pomoc.
Na první pohled není mezi nočním děsem a noční můrou velký rozdíl. Křik a pláč. Liší se v tom, jak dítě (objevit se může ale i u dospělých) vnímá své okolí a reaguje na podněty zvenčí. Tomu je pak totiž třeba přizpůsobit metodu, abyste strašpytla uklidnili.
Pokud dětem před spaním vyprávíte pohádky, dokončete příběh. A to i v případě, že dítě už spí. Podvědomě ještě vnímá váš hlas. Pokud příběh utnete ve chvíli, když vlk sežral Karkulku, informace se uloží do paměti a v noci nadělá velké škody.
V obou případech jde o přehnanou reakci na dění z předešlého dne, na skryté strachy nebo životní změny, hádky a spory. Nesouvisí s podlomeným zdravím. S odstupem několika dní se můžete zeptat na podrobnosti a dost možná se vám dostane poutavého příběhu o bubácích, o nejistotě ve školce nebo obavách o rodinné štěstí. Právě v noci jsou všechny chmury intenzivnější a na povrch vylézají i myšlenky, které běžně zůstávají v pozadí.
Noční můra by se dala popsat jako zlý sen a iluzionistický vjem. Hlavou běží výjevy, že se dítě ztratilo, padá, nemůže dýchat, vysmívají se mu, něco mu berou nebo odpírají, kolem se potulují strašidla, blíží se doktor s injekcí nebo máma s brokolicovou polévkou. Nejčastěji děti trápí mezi třetím a pátým rokem života a souvisí s vyšší senzitivitou dítěte nebo s jeho bujnou fantazií.
V noci dítě většinou vnímá, dokáže popsat, co se mu zdálo, poznává rodiče. Můžete ho tedy obejmout, utišit, dát mu hračku nebo zůstat s ním. Ráno si o strachu promluvte nebo sen nakreslete. Za světla nebývají noční můry tak strašidelné.
Noční děs je na rozdíl od můry mnohem dramatičtější. Dítě sedí vzpřímeně na posteli, potí se, je v tenzi nebo sebou nekontrolovaně trhá, drmolí a křičí, bývá agresivní. Záchvat může trvat jen minutu, ale i půl hodiny. To je pro dítě nesmírně vyčerpávající. Paradoxní je, že si nic z toho ráno nepamatuje. Děsy se totiž objevují v nejhlubší fázi spánku, ze které se do paměti neukládají žádné vzpomínky.
Nejde o sen, ale reakci na strach ve chvíli, kdy se mění dvě fáze spánku (REM a non-REM). S postupným vývojem nervového systému děsy většinou do puberty vymizí.
Dítě s nočními děsy by se nemělo budit. Je v transu a většinou samo usne. Je normální, že křik a pláč rodiče znepokojí, ale jakmile se spánek přeruší, dítě je dezorientované, zmatené, a ještě více vystrašené. To může vést k ještě silnějšímu záchvatu, k refluxu nebo horečkám. Stačí počkat v místnosti a příliš do situace nezasahovat.
Zdroj: NHS, Medicalnewtoday, Happybaby