Hrajte se zvířaty fair play – 2. díl

 

Mám hlavu labutě v dlaních a pozoruji, jak zavírá oči a po smrtící injekci usíná navěky…A někde na vodě zbytek rodiny vyhlíží tátu nebo mámu… A je to!

Další sportovní výkon je za námi. A pokud se podaří odchytit jedlíka háčků včas, s rozřízlým krkem po operaci marodí dva měsíce a určitě by je radši strávil úplně jinak, než ve zvířecí nemocnici. Ke každé  „rybolovné“ vodě bych umístila fotografie průběhu operace vyndávání háčků z krků a mrtvých ptáků a pod ně text s vyčíslením hmotných a morálních škod, vzniklých neopatrnou manipulací s háčky na vlasci. Já neznám techniku rybolovu, ale snad by se těsto na háku dalo nějak uhlídat, aby ohrožovalo jenom ryby a ne celé okolí řek a rybníků!

Čtěte 1. díl fejetonu

Slečna plakala, rybář se styděl

Ale vraťme se k naší zraněné kachně. Akorát jsem stačila mládencovi Martinovi dovyprávět nejposlednější příběh osiřelých labuťátek, když jsme došli k slečně, která držela v náručí do svetru zabalenou kachnu. Při bližším ohledání jejího jícnu jsem zjistila, že háček se zabodl skrz kořen jazyka a zákeřně zaháknutý trčel z ošklivé rány přímo do polykacího ústrojí. Slečna plakala a já se naivně zeptala, jak se jim podařilo jinak zdravou kachnu chytit? „No na ten háček!“ plačky líčila slečna „Martin jí táhnul až z prostředku tady té vody! V životě už s ním na ryby nepudu! To bylo naposled! Taková hrůza, celá se klepu, chudinka, uzdraví se vůbec?“ Mladík Martin byl celý rudý, nevěděl kam s očima, slečna mu lála dál a mě něco říkalo, že kdyby u toho nebyla, Martin by asi žádné záchranáře nevolal, jenom by odstřihl vlasec a plav. No, jsem zvědavá, jestli v něm moje povídání a láteření jeho slečny něco zanechalo.

Čtěte také: Z deníku záchranáře: O kachničkách, které se vrátí

Jak to dopadlo s „naší“ kachnou

 Kachničku jsme po čtrnáctidenní antibiotikové kúře pustili na zahradu a tak se jí u nás zalíbilo, že odlétla až na podzim a musel jí ten odlet do teplých krajin dát velikou práci, protože jsem jí jaksepatří podstrojovala. Doufám, že tam, kam mířila, doletěla celá a že háčky nadobro vyškrtla ze svého jídelníčku. A závěrem bych ráda promluvila rybářům do duše za všechny mrtvé a raněné ptáky. Prosím, pokuste se nepohazovat kolem sebe zákeřnou návnadu! Jak by vám bylo, kdybyste k nedělnímu obědu snědli spolu s vepřovým a zelím háček v knedlíku?! Milí rybáři, zkuste se zachovat sportovně a hrát se zvířaty fair play!!!!


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru