Československá pomsta vůči Němcům. Zvěrstva, mučení, násilí a vraždění, na které nelze zapomenout

Sudetští Němci vítají Adolfa Hitlera v Chebu. Na konci války se jim nevyhnula krutá pomsta českého obyvatelstva
30.09.2020 - 08:30  

Násilí produkuje jenom další násilí. Konec druhé světové války sice oficiálně přinesl mír, ale frustrované, ponížené a často dokonce mučené obyvatelstvo vypustilo zlost vůči všem Němcům, kteří se jim dostali pod ruku. Někteří šli s davem, další zase kryli vlastní zločiny. Zásadní problém, který nebylo čas rozlišit, byl fakt, že nepřítel nebyl Němec, ale nacista. Kolik Němců na našem území v důsledku poválečné pomsty zemřelo?

 

Během druhé světové války zemřelo více jak 72 milionů lidí a z toho 42 milionů civilistů. Hlavním viníkem byl bezpochyby nacistický režim, jenž si chtěl osvojit vládu nad ostatními zeměmi. V Evropě tak zažehnul plamen, který se postupně roznesl po celém světě. Když válka v květnu roku 1945 po šesti letech skončila, situace se proti Třetí říši velmi rychle otočila. 

Není však řeč o Norimberském procesu a ukazovaní si prstem na viníky. Spíše jde o kruté jednání vůči německému obyvatelstvu, jehož vina byla v mnoha případech nepatrná. Dělo se tak ve většině zemí. Zúčtování s kolaboranty či Němci na našem území však mnohdy přerostlo v šílená zvěrstva. 

Tisíce mrtvých

Každý, kdo bude chtít bránit to, co se odehrálo po skončení války, bude jistě operovat s čísly. Miliony mrtvých na jedné straně a jen tisíce mrtvých na druhé. Spravedlnost však není matematická rovnice a vyčíslit vinu není proces, který lze udělat s kalkulačkou. 

Na některých místech se však Češi rozhodli vzít onu spravedlnost do vlastních rukou bez ohledu na lidská práva. V důsledku poválečného řádění vůči Němcům tak zemřelo od konce války a v průběhu roku 1946 až 40 tisíc lidí hlásících se k německé národnosti. Realita je však mnohem drastičtější. Dodnes nebylo dohledáno až 100 tisíc Němců. 

Nejdříve nelítostný výbuch emocí se později změnil v organizovaný lynč. Češi tak Němce mučili, znásilňovali a vraždili. Lidové soudy vznikaly i díky podpoře Rudé armády, která často podobná zvěrstva podněcovala. 

Brněnský pochod smrti, popravy na pražské Bořislavce, lynč občanů v Ústí nad Labem a mnoho dalších událostí, jež je potřeba si pamatovat, nikoliv k tomu, aby si Češi věčně sypali popel na hlavu, ale proto, aby pohled na historii našeho národa byl kompletní i se zásadním lidským selháním. 

Svědectví doby

Stačí si jen na několik hodin zalistovat vzpomínkami pamětníků těchto časů právě v pohraničí. Spoluobčané po několika staletích musí po válce opustit svoje domovy a lidé dostávají v podstatě legitimní prostor konat zlo. To také v mnoha ohledech naplňují. Stačí promluvit německy a pomsta dopadla velmi tvrdě. 

Na konci května se také do sudet sjíždělo české podsvětí, které chtělo situace využít pro vlastní obohacení. Na několika příbězích je dokázané, že se jednalo o vrahy, kterým vůbec nešlo o pomstu. 

Na povrch tak ze vzpomínek vyplouvají hlavně drastické příběhy znásilnění a následných vražd. Nejhůře se Němcům vedlo pochopitelně tam, kde byl odboj nejsilněji zadupán či se zde ještě v květnu bojovalo tak intenzivně, že zde umírali Češi. 

Druhá strana mince je totiž také plná nesmyslného vraždění a brutality. V celém Podkrkonoší nacisté vraždili do poslední chvíle. Stačilo jen, když si mladík prohlížel jejich automobil a byl zastřelen. Výčet zločinů z jedné a druhé strany by se zde protáhl na několik set stránek. 

Ovšem nejdůležitější je připomenout nespravedlivý princip kolektivní viny, kdy zločinný čin jednoho odsuzuje i nevinné k smrti. Konec druhé světové války byl velmi specifickým obdobím našich dějin, stejně jako byla krutá samotná válka. Bylo by však vhodné se na tyto momenty dějin umět podívat s nadhledem a bez emocí, protože právě ty na konci války vraždily především.  

KAM DÁL: Když se sv. Václav musel podřídit nacistům. Patron Česka jako oběť propagandy.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru